Zřejmě každého napadla otázka, proč to asi udělal. Zbláznil se? Nebo je prostě lump a podílel se na dokonale promyšleném spiknutí policie, opozičních politiků, novinářů a dalších rozvracečů republiky, ve které se nám do té doby žilo tak bezpečně a krásně?
Měli by to být nejlepší z nejlepších
V poblázněné předvolební atmosféře poněkud zapadly důvody, proč do té doby loajální policejní důstojník s vizáží yettiho před poslanci vystoupil. Jeho činu totiž předcházelo několik událostí, které je dobré si připomenout.
Jejich společným jmenovatelem je instituce, jejímž hlavním úkolem je dohlížet na čistotu policejního sboru. Inspekce ministra vnitra má asi sto sedmdesát zaměstnanců, včetně sekretářek. Její důstojníci mají být ti nejlepší z nejlepších. Jejich prací je totiž bojovat proti policistům, kteří přešli na druhou stranu zákona. Měli by tak stát tváří v tvář dokonale vycvičeným a rafinovaným protivníkům. I proto jsou také vybaveni zvláštními pravomocemi. Mohou do tajných policejních spisů a policisté jim musejí při vyšetřování z cesty.
Moc inspekce však má i svá úskalí. Pokud se inspekční důstojník „zvrhne“, je pro něj velice snadné nepohodlného policistu odstranit, popřípadě naopak zlotřilému policistovi poskytnout dokonalou ochranu. Takového inspektora nemůže potrestat, nebo dokonce ani vyšetřovat, nikdo jiný než zase inspekce. V posledních letech se proto stává, že je inspekce nájemným nástrojem v boji i proti poctivým policistům. Za všechny se podívejme na několik případů.
Co se stalo předtím...
V roce 2000 byli zatčeni a posláni do vazby dva policisté ÚOOZ Zdeněk Macháček a Milan Mikeš. Bývalý celník Balín totiž prohlásil, že jej vydírali. Aféra se rozběhla o to silněji, že oba policisté byli ústředními postavami v boji proti ruskému organizovanému zločinu. Strávili několik měsíců ve vazbě, rodiny se jim rozpadly a u policie museli skončit. Na vyšetřování se mimo jiné podíleli právě důstojníci Inspekce ministra vnitra.
Po několika letech soud prohlásil, že trestný čin se nikdy nestal. Balín lhal a vyšetřující orgány se podílely na manipulaci. Macháček s Mikešem přišli o všechno. K policii se nikdy nevrátili. Dodnes se nikdo nenamáhal zjistit, proč a kdo oba policisty zničil.
Další případ se odehrál o rok později. Popisoval mi ho klíčový muž celého příběhu David Berdych. Dnes je souzen za únosy a loupeže. Před soudem spolu s ním stojí i několik vysoce postavených policejních důstojníků v čele s majorem Josefem Opavou. David Berdych se poprvé do vazby dostal už v roce 2001 a o spoluúčasti policistů chtěl mluvit už tehdy. Po několika dnech za ním do vazby přišel inspekční důstojník Miroslav Milec.
Berdych chtěl mluvit o tom, jak policisté spolu s ním přepadávali podnikatele, jak jim dávali tipy a jak je chránili před jinými policisty. Jaké ale muselo být jeho zděšení, když spolu s Milcem přišel i Josef Opava, právě ten policista, proti kterému chtěl vypovídat. Berdych popisoval, jak ho Opava objal a do ucha mu pošeptal, že jestli chce žít, ať už ho nikdy nenapadá nic tak hloupého jako vypovídat proti nim.
Berdych se poučil a mlčel dalších několik let. Podobný postup podplukovník Milec zvolil i u dalších, kteří proti gangu policistů a zločinců chtěli vypovídat. Co za to Milec dostal, nevíme. Možná dokonce nic. Josef Opava, kterému měl Milec jít po krku, byl totiž jeho spolužák, třeba šlo jen přátelskou pomoc...
O poměrech na inspekci mi vyprávěli i někteří její bývalí a současní důstojníci. Za všechny jeden příklad. Oldřich Luger býval náměstkem. Jednou za ním přišli jeho nadřízení a dali mu úkol. „Říkali mi, že za každou cenu musím zlikvidovat Vladimíra Ustyanoviče, ať na něj něco najdu, cokoli,“ popisoval jednání Luger.
Vladimír Ustyanovič byl velitelem zásahové jednotky v Ostravě. Na inspekci vznikl tým, který hledal. Nenašel sice nic, ale soustavným tlakem donutil Ustyanoviče od policie odejít. Po několika letech Oldřich Luger ve firmě Ustyanoviče, který nikdy nebyl stíhán, nastoupil. Ať už se celá událost odehrála jakkoli, všechny varianty jsou špatné. Buď se inspekce snažila zničit poctivého policistu, nebo ho její náměstek kryl. V každém případě nebyl nikdo nikdy za nic potrestán.
Toto všechno Jan Kubice jistě věděl, když se dozvěděl, že inspekce podezírá detektivy, kteří řeší miliardové zločiny, z falšování cestovních dokladů za pár korun. Zřejmě ho neuklidnilo, že po několika dnech si inspekce vzpomněla, že jsou ještě navíc podezřelí z podvodu a přijímání úplatků. Nikomu nesdělila obvinění, jen jsou podezřelí, jinak nic. Reakci Kubiceho všichni známe.
...a co by mělo následovat
Inspekce ministra vnitra bohužel dnes nefunguje. Je to způsobeno několika důvody. Prvním z nich je fakt, že většina důstojníků jsou bývalí policisté, kteří si buď vyřizují účty, nebo nechtějí stíhat kamarády.
Druhým důvodem je sama podstata řízení inspekce. Jejím nadřízeným - stejně jako policejního prezidenta - je totiž ministr vnitra. Kdyby inspekce náhodou přišla na nějaký velký případ, odpovědnost by měl nést i ministr. Není proto jednodušší na nic nepřicházet?!
Posledním důvodem nefunkčnosti je její malost. Sto sedmdesát zaměstnanců, z toho možná stovka inspektorů-detektivů, je prostě málo. Když od toho odečteme lumpy v řadách inspekce, číslo se může ještě zmenšit. Zcela jistě jsou na inspekci i poctiví důstojníci. Jen není nějak zřejmé, kteří přesně to jsou.
O řešení se přitom mluví už několik let, jen na něj nikdo nenašel odvahu. Inspekci vyjmout z gesce ministra vnitra a podřídit ji kupříkladu pod Nejvyšší státní zastupitelství. Oprostit od hloupostí, jako jsou právě aféry kolem cestovních dokladů nebo pokutových bločků -to může v klidu řešit policie sama.
V tuto chvíli má však inspekce jedinou možnost. Začít odhalovat samu sebe, její kapacitu by to jistě plně vytížilo. Pak se třeba sama pozavírá a bude moci vzniknout něco nového.
