Vrátili jsme se o pět let zpátky? Připomeňme si, že to byla doba krize a neúspěchu ODS a formálního ústupu Václava Klause z čela strany.
V ODS je od sarajevského atentátu ve vztahu mezi příslušníky stranické Mladé gardy (Nečas, Zahradil, Tlustý) a dnes už bývalým předsedou něco nepřirozeného: předpubertální vztah k autoritativnímu tatínkovi. Něco podobného je příznačné spíš pro diktatury. Na nesnesitelné hulvátské manýry těchto lidí v době Špidlovy vlády (Špidla si kritiku zasloužil, ale ne takovou) se zapomnělo jen proto, že je pak Paroubek, Rath a další hravě přetrumfli. Přetrumfnout někoho v hulvátství není nijak těžké.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Něco podobného jako Nečasovi se teď povedlo ministru Julínkovi. V ČT nemluvili do větru, když srovnávali jeho razantní zásah proti prof. Klenerovi s tím, co kdysi provedl Rath prof. Černému v Brně. Člověk, který není odborníkem ve zdravotnictví, samozřejmě nedovede posoudit, zda ve sporu o další osud Ústavu hematologie a krevní transfuze nemá Julínek pravdu. Vadí mu jen – a právem – totéž, co mu vadilo na Rathovi: že se tak citlivé otázky řeší kaprálskou holí. Je to nejen neslušné, ale i netaktické.
Takže v případě pana ministra Julínka vyvstává tatáž otázka jako v případě místopředsedy Nečase: oč jsou tito lidé lepší než ti, které vystřídali? Průzkum Medianu jakoby naznačoval odpověď.