Ono je to také těžké, když předseda Marian Jurečka ze sebe souká jen nic neříkající floskule, například o ministerstvu práce (kterému zbla nerozumí): „… jde o tzv. princip sociální trampolíny, kdy nikoho nenecháme propadnout skrz sociální síto.“ Trampolína, nebo síto? Asi na tom nezáleží. Marian Jurečka zůstává předsedou fakticky po slibu, že i nadále bude premiérovi a jeho straně k službám, a žádnou jasně definovanou politiku nemá. To je velmi výhodné pro ODS, zda i pro křesťanské demokraty, o tom lze úspěšně pochybovat.
Jurečka jasně obhájil křeslo šéfa lidovců. Jsme v situaci, jaká tu od světové války nebyla, řekl |
Předseda se ohání stoletou tradicí své strany, ale ani ještě delší tradice a úctyhodná historie nezachránily sociální demokracii od pádu. Když v roce 2010, před vypadnutím lidovců ze sněmovny, zaznívala varování, že tak lidovci dopadnou, dostávalo se kritikům jen nálepek, prý to říkali jen nepřátelé strany. Vzmohou se nynější lidovci na víc? Ukázková je rétorika pana Jurečky směrem k Moskvě: „Když někdo ubližuje dětem, ženám a starým lidem, musíme si vyhrnout rukávy a dát mu přes držku.“ Švejk by to nezformuloval trefněji. Jen by poněkud ironicky dodal, že to se nám to vyhrožuje, když nám vůbec nic nehrozí.
Až do podzimních voleb tedy můžeme na křesťanské demokraty zapomenout, jediné, co od nich hrozí, je nekonečná loajalita k nápadům ODS. V komunálních a senátních volbách na konci září si voliči na stranu nevzpomenou, nebo ji na just nebudou chtít volit, čímž KDU, slovníkem pana předsedy, „dostane přes držku“, což by mohlo být poslední varování před odchodem ze sněmovny.
