Až dosud se to pravidlo nevymáhalo ani v eurozóně, natož mimo ni. Teď prý ale nastává jiná doba. Ochota podrobit se kontrole rozpočtu i přesto, že eurem se tu v dohledné době platit nebude, pramení z obavy, že se Němci, Francouzi a spol. se svým řešením krize eura zabarikádují v eurozóně a přitom se třeba začnou domlouvat proti volnému trhu sedmadvacítky.
Člověk se diví, že dlouholetý harcovník typu Petra Nečase si nepamatuje, že vágní hrozby o tvrdém jádru se pravidelně už roky objevují před každým summitem EU. Ještě nikdy nám nikdo neprozradil, v čem konkrétně by si to jádro zařídilo lépe.
Změny smluv, o něž dnes v Bruselu půjde, jsou prý klíčoví hráči připraveni prosadit oklikou, změnami v protokolech, a na konkláve, kde ti odhodlanější premiéři budou ty zakřiknutější udolávat třeba do rána. Sliby dávané různě po Evropě a taky u nás, že bez souhlasu voličů s integrací dál ani krok, tu znějí směšně.
Je asi správné nepřekážet sousedům u hašení požáru jen proto, že máme výhrady ke způsobu, jímž chtějí hasit. Něco jiného ale je neuchovat si od tohoto nedemokratického konání odstup, a naopak svůj rozpočet nabídnout k centrální kontrole. Tak funguje démon souhlasu.
