Soudci v Karlsruhe jsou sice konzervativnější a euroskeptičtější, než je německý průměr, ani oni však nežijí ve vzduchoprázdnu a dopředu bylo zřejmé, že nebudou mít odvahu vrhnout se proti proudu a vyhlásit válku v podstatě celému svému politickému establishmentu.
Ale, jímž strážci německé ústavy podmínili své ANO Lisabonské smlouvě, je ovšem zajímavé, a pro Čechy dvojnásob. Poslanci Spolkového sněmu budou muset schválit něco velmi podobného tzv. vázanému mandátu, jak si ho v české ratifikaci vymyslela ODS. Tady i tam jde v zásadě o totéž: pojistit se, aby se do Bruselu z členských států nepřenášely další pravomoce pouhým usnesením vlád a aby každý takovýhle převod posvěcoval národní parlament.
Zatímco v českém případě žádný soudný pozorovatel nemohl věřit, že by taková pojistka proti vůli Evropského soudního dvora něco zmohla, ústavní soudci z Karlsruhe jsou přece jenom jiná váhová kategorie. Brusel v případě nezbytí převálcuje i je, víc si ale takové měření sil bude rozmýšlet. Oklikou přes Německo snad tedy český vázaný mandát přece jen nabývá jakousi váhu.
Včerejší nález z Karlsruhe se snaží vytyčit hranice mezi kompetencemi členského státu a evropského centra a naznačuje, že dál v eurocentralizaci už své vládě jít nedovolí. Takhle se chová slabší, když si bezprostředně po své kapitulaci slíbí, že takhle kapituloval naposledy. Přesto je to intelektuálně poctivější než bajky typického politika o tom, jak převodem suverenity do Bruselu vlastně suverenity přibývá. Podstatou každé nové ústavy je přerozdělit moc. V Karlsruhe si toho byli palčivě vědomi. Ustoupili mohutnému očekávání reálpolitiků a doprovodili to hlasitým zakašláním.
Ale, jímž strážci německé ústavy podmínili své ANO Lisabonské smlouvě, je ovšem zajímavé, a pro Čechy dvojnásob. Poslanci Spolkového sněmu budou muset schválit něco velmi podobného tzv. vázanému mandátu, jak si ho v české ratifikaci vymyslela ODS. Tady i tam jde v zásadě o totéž: pojistit se, aby se do Bruselu z členských států nepřenášely další pravomoce pouhým usnesením vlád a aby každý takovýhle převod posvěcoval národní parlament.
Zatímco v českém případě žádný soudný pozorovatel nemohl věřit, že by taková pojistka proti vůli Evropského soudního dvora něco zmohla, ústavní soudci z Karlsruhe jsou přece jenom jiná váhová kategorie. Brusel v případě nezbytí převálcuje i je, víc si ale takové měření sil bude rozmýšlet. Oklikou přes Německo snad tedy český vázaný mandát přece jen nabývá jakousi váhu.
Včerejší nález z Karlsruhe se snaží vytyčit hranice mezi kompetencemi členského státu a evropského centra a naznačuje, že dál v eurocentralizaci už své vládě jít nedovolí. Takhle se chová slabší, když si bezprostředně po své kapitulaci slíbí, že takhle kapituloval naposledy. Přesto je to intelektuálně poctivější než bajky typického politika o tom, jak převodem suverenity do Bruselu vlastně suverenity přibývá. Podstatou každé nové ústavy je přerozdělit moc. V Karlsruhe si toho byli palčivě vědomi. Ustoupili mohutnému očekávání reálpolitiků a doprovodili to hlasitým zakašláním.
