Lidový dům vede skutečnou kampaň, nikoli jen billboardovou bitvu. Hlad Jiřího Paroubka po moci je tak veliký, že ji asi nakonec stejně urve (malík nemalík).
Jen občas chce sousto spolknout tak dychtivě, až mu zaskočí: jak při svrhávání Topolánkova kabinetu, tak při neustálém vyzývání soupeře k opuštění politického života. Obojí bylo sladké - a obojí netaktické.
Kdyby Ústavní soud nezrušil předčasné volby, byla by ČSSD loni v říjnu pěkně v úzkých. Stejná hltavost ovládla Paroubka i teď: likvidace Topolánka byla emočně jistě příjemná, rozumově však zcela nevýhodná.
Petr Nečas je v tuto chvíli prostě tužší sousto. Kdyby šéf socialistů myslel strategicky, přál by si Topolánka udržet až do voleb -přesně tak, jak se ODS před pěti lety (neúspěšně) modlila "Kéž by nám pánbu Standu Grosse zachovati ráčil".
