Zeman ocenil válečné veterány, hrdinu, který zasáhl proti střelci i Hůlku. Podívejte se na profily vyznamenaných |
„Význam tohoto svátku nemůže být snižován, nebo dokonce degradován pochybením případně neomaleným postupem úředníků Kanceláře prezidenta republiky, osobu prezidenta nevyjímaje. Nemůže být zpochybňován ani podle mého soudu nešťastným a nevhodným prohlášením vrcholných ústavních činitelů naší země v souvislosti s návštěvou nositele Nobelovy ceny míru čtrnáctého dalajlamy v naší zemi. Důsledkem může být toliko snížení autority dotčených činitelů. Ať již byly důvody a okolnosti jakékoli, pan Jiří Brady by měl být v tento den oceněn vysokým státním vyznamenáním, i kdyby bylo třeba přidat na pódium Vladislavského sálu jednu židli navíc. Odmítnutí účasti na oficiálních oslavách tohoto státního svátku však považuji za projev neúcty k jeho významu (...).“
Ne, teď není nutno rozebírat jednotlivé argumenty ani překvapivou kritiku hlavy státu z míst krajně nečekaných (od přítele a ústavního soudce k tomu). Důležitější je podívat se na tu situaci jako na metaforu: předseda Ústavního soudu vysvětluje, proč se zúčastní (!) oslav největšího státního svátku na Pražském hradě.
Chlívku maně přichází na mysl jiný hrad, dánský Kronborg: Už se zrodil někdo, kdo tu šílenou dobu napraví?
Konflikt, který Miloš Zeman zažehává, kamkoli šlápne, zasáhl už i médium mu jinak krajně vstřícné – televizi Prima. Ne, ani tady Chlívek nehodlá rozebírat původně neodvysílaný pořad, jen připomíná, že hradní rezident škodí i těm, kteří nejsou jeho oponenty. Stejné je to s nejmenováním profesorů či generálů: libovůle majestátu se povýšila na státní princip. To vše by se Zemanovi mohlo vymstít, kdyby šel do druhé přímé volby. Kdyby, protože Chlívek vůbec není přesvědčen, že to udělá.
Zeman je totiž zbabělec a prohry, kterou považuje za urážku vlastní velikosti, se děsí. Nepůjde do obhajoby mandátu, nebude-li mít velikou šanci na vítězství.
  |
A tu zdaleka mít nemusí. Teď nejde jen o to, jak z čiré zbabělosti „odešel z politiky“ v roce 2002, kdy ve strachu z prohry předal vedení ČSSD Vladimíru Špidlovi (předpokládal, že strana prohraje a on se poté vrátí jako spasitel). Připomeňme i jeho útěk zadním vchodem ze Španělského sálu Pražského hradu při volbě prezidenta v roce 2003, kde jej porazil nejen Václav Klaus, ale dokonce i Jaroslava Moserová. Prohry, navíc osudové prohry na samý závěr života se Zeman bojí ještě víc, než se každý čert bojí k říže.
