Onehdy si jistá Máry stěžovala, že ji bolí hlava a že jí je nějak horko. Panička ji poslala do postele a jako nejlepšího prostředku proti chřipce se chopila teploměru. Čtvrt hodiny držela Máry teploměr pod paždí; pak se sešla celá rodina a bez dechu koukala na teploměr. Ukazoval 37° C. Máry se skoro urazila: "A to zas ne,” prohlásila, "to je moc málo. To by byla jen zvýšená teplota, a já mám horkost.”
Dobrá, dostala tedy teploměr podruhé, a pak se na ni jaksi zapomnělo, a teprve za hodinu si panička vzpomněla na Máry s teploměrem. Máry pokojně spala a teploměr ležel vedle ní. Znovu se celá rodina bez dechu nakloní k teploměru, a hle, rtuť ukazuje 43° C a ještě něco víc, neboť tam už stupnice vůbec končí. Nastalo zděšení; podle všeho lidského vědění by měla být Máry už mrtvá.
Koná se válečná porada, má-li se ještě teď v noci poslat pro doktora, nebo aspoň pro nový teploměr, který by ukazoval do 50° C. Při bližším prozkoumání faktů se však ukázalo, že dotyčný teploměr má svou zvláštnost: když se s ním šikovně zatřepe, vyskočí rtuť, jak vysoko jen dovede. – Proto opakuji: v době chřipky není nad teploměr; ale krom doktora zavolejte k zvláště horečnatým případům také nejbližšího optika (či kdo jiný je specialista na teploměry), aby vyšetřil váš teploměr.
Lidové noviny 31. 1. 1922
Fejetony Karla Čapka vybírá Městská knihovna v Praze, která zpřístupnila kompletní Čapkovo dílo v elektronické podobě na www.mlp.cz/karelcapek.