Objevují se třeba názory, že současné rušení protiepidemických opatření jen potvrzuje to, že se vlastně plošná opatření nemusela zavádět. Že stačilo zavést cílená opatření na ochranu starých a zranitelných a měli jsme vystaráno. Navrhovali to lidé u nás i ve světě a část z nich se přitom odvolávala na tak zvanou Velkou barringtonskou deklaraci.
Tisíce zaměstnanců odmítají testy a ignorují nařízení. Šéfové je chtějí potrestat, jenže se to nedaří |
Problém je v tom, že tahle deklarace vznikla na podzim roku 2020, kdy ještě nebyly k dispozici pro masové použití ani vakcíny, ani účinné léky proti covidu-19. Dnes jsme v jiné situaci, máme vakcíny, podstatná část populace je naočkována, brzy budeme snad mít i lék na nejnovější variantu koronaviru. Můžeme tak časem přistoupit k ochraně více zaměřené jen na ty, kteří jsou nejvíce ohrožení. Jenže v době napsání barringtonské deklarace to prakticky nebylo možné, protože jsme k tomu neměli prostředky.
Šlo tak jen o hraběcí rady. Podobá se to radám, které se také objevují, že by lidé měli přestat používat trvale léky proti vysoké hladině cholesterolu. Že se mají věnovat prevenci zvýšení cholesterolu, cvičit, a když to nepomůže, tak tuto poruchu vyléčit jednou provždy. Problém je v tom, že prevence a cvičení nefunguje u všech a že na vysoký cholesterol nemáme jednorázový lék. Pravděpodobně ho jednou mít budeme, ale do té doby nám nezbývá, než „plošně“ nasazovat trvalou kúru s léky proti cholesterolu.
Zkrátka, když nebereme zpětně v potaz, co bylo a nebylo v dané době možné, spousta lidí je za chytráky snadno a rychle. Problém je v tom, že takhle se nedobereme žádného racionálního závěru. Společnost bude nadále rozdělená a spor o interpretaci průběhu a výsledků pandemie i v těch základních věcech tu bude strašit ještě celá léta či desetiletí.
