Chtějí zajistit vyšší porodnost a nádavkem i řádnou výchovu dětí prosazením zákona o podpoře rodiny. V prvním kole neuspěli, neboť vláda minulý týden jejich návrh nepodpořila. Žádná tragédie to ovšem z hlediska budoucnosti národa není. Možná spíš naopak.
Záměry lidoveckých prorodinných aktivistů, jako je Josef Janeček či Michaela Šojdrová, jsou bohulibé. Podnětné jsou i závěry nedávné lidovecké konference, podle nichž by strana měla prosazovat rodinné slevy při kulturních či sportovních akcích a ve veřejném stravování. Lidovci plédují i za "nezastupitelné místo" seniorů v rodině.
Jistě. V čase, kdy jednu domácnost tvořily vícegenerační rodiny, se děti nemusely o morálce a solidaritě učit až ve škole. Jak se rodiče obešli bez jeslí i školek, popsala třeba Božena Němcová v idylce Babička. Ani KDU-ČSL ale nestačí síly na to, aby nás vrátila do světa devatenáctého století. Moderní ekonomika a její nároky na flexibilitu pracovního trhu lidem diktují tvrdá pravidla. Nemluvě již o revoluční změně kultury v širokém slova smyslu, jíž prošla celá Evropa.
"Právě rodina založená na manželství a rodičovství je z hlediska státu tou formou života, která si zaslouží zvýšenou podporu," tvrdí lidovečtí poslanci.
|
Existují i domácnosti, které jsou pro lidovce noční můrou. |
V Česku od těch dob přibyly desítky tisíc rodin, kde děti žijí s nesezdanými rodiči či s matkami, které navázaly trvalý vztah s někým jiným, než je biologický otec dětí. Existují i domácnosti, které jsou pro lidovce noční můrou. Novodobé Anýžky a Ančičky v nich žijí na hromádce a nárokují si právo starat se o děti.
Rodičovské paradoxy
O tom, že nový model rodiny sám o sobě neznamená pokles porodnosti, svědčí údaje agentury Eurostat. Švédsko, kde páry uzavírají oficiální sňatky méně než u nás a přes polovinu dětí je mimomanželských, má jednu z nejvyšších úrovní porodnosti v Evropě. Naopak v Itálii, kde se rozvody moc nepěstují a děti se plodí hlavně na manželském loži, porodnost klesá.
Tyto paradoxy vysvětlil ve srovnávací studii německý odborník Walter Bien. Podle něj není ani tak podstatné, zda se manželé spojí oficiálním svazkem, jako to, zda se jim podaří vytvořit solidní partnerství. Varuje před tím, aby stát upřednostňoval jednu formu rodiny před druhou. Například ve Francii, kde zákonem zavedli partnerské "dohody o solidaritě", se porodnost zvýšila.
Lidé se nebojí mít děti především v zemích, kde existují dobré podmínky pro spojení pracovní kariéry a rodičovské role. Tam, kde stát podporuje zaměstnavatele, kteří se nebrání částečným pracovním úvazkům nebo flexibilní pracovní době. Největší překážkou ochoty starat se o děti jsou na druhou stranu obavy z nezaměstnanosti.
Čeští občané se spolu s obyvateli pobaltských republik zařadili mezi ty, kteří po pádu totality dávají v největší míře přednost novým formám rodinného soužití. Lidovecké konzervativní názory tak jsou v rozporu s tímto stále rozšířenějším přístupem. Bohužel je odráží i vládní materiál nazvaný Národní zpráva o rodině.
Stát by podle ní "měl učinit volbu, jakou formu uspořádání partnerských vztahů považuje za nejvhodnější". Podle této logiky hrozí, že podmínkou pro přidělení obecního bytu bude oddací list. A nesezdaný, leč stabilní pár bude muset i s dětmi zůstat v podkroví u hodné tetičky.
Starejte se o sebe
Politici by přitom měli řešit mnoho podstatnějších problémů. Světlejší stránkou propopulační politiky KDU-ČSL například je, že se snaží urychlit adopce, aby děti nemusely zůstávat v přeplněných státních ústavech. Správné je i úsilí o uvolnění trhu s byty.
Pokud ale lidovci začnou jako selky Bakulky kázat, kterak je "moderní rodinná politika ... o tom, jak mít v úctě rodinu", přičemž podmínkou je glejt od faráře či radnice, sluší se jim zdvořile vzkázat: Starejte se raději o sebe. Lidí, kteří jsou dobrými rodiči, je dost. Nesmíte ale stále více z nich strkat do šanonů sociálních inženýrů.
