Problém s nepoctivými směnárníky – což je při 40procentním zhoršení kurzu silný eufemismus – je veřejně dobře známý už řadu let. Například kolega novinář Janek Rubeš se mu věnuje dlouhodobě nejen profesně, ale i přímo v ulicích, kde varuje nicnetušící turisty. Dosud se ale ČNB tvářila, že je nutná novela zákona, jichž se nedávno sešlo v parlamentu dokonce hned několik. A najednou to jde. Na jednu stranu je tedy rozhodně dobře, že se orgán dohledu nad finančním trhem konečně rozhoupal a zasáhl, na tu druhou se ale přirozeně nabízí otázka, proč jsme se toho nedočkali už dávno...
Nevýhody zdlouhavých, pracných a nákladných změn legislativy názorně ukazuje třeba případ lichvářů, kterým se mimochodem dříve taktéž říkalo penězoměnci. Jejich nedávno zavedené licencování, o které si centrální banka sama řekla, aby je mohla účinně kontrolovat, nám však integrovaného dohlížitele nad finančním trhem zahltilo, jak připouští i samotní členové bankovní rady ČNB.
Centrální banka není zvyklá na kritiku, ba je na ni přímo háklivá. Případ šizení ve směnárnách ale dost možná ukazuje na slabiny systému, kdy pod jednou střechou v honosné budově na pražských Příkopech sedí ti, kdo hlídají korunu a celou ekonomiku, ti, kdo dohlíží na banky, ale třeba iti, kdo mají spomyslným bičem nahánět nepoctivce v ulicích. Před každou cestou do parlamentu je proto třeba se ptát, zda něco nelze udělat hned teď. V případě směnáren to zjevně šlo.