Předseda ČSSD už seznámil veřejnost se strategií koaličních vyjednávání. Sociální demokraté budou preferovat koalice s malými středovými uskupeními. Tam, kde to nepůjde, přijde na řadu menšinové vládnutí s komunisty v zádech nebo popřípadě i koalice s KSČM. Spolupráce s ODS je vyloučena. Paroubek si může vybírat.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Reálně to zatím vypadá tak, že koalice s komunisty bude zjevně v Moravskoslezském kraji. jednak proto, že tam ČSSD nic jiného nezbývá, pokud se chce vyhnout spolupráci s ODS, která by navíc byla pro ODS sebevražedná, jednak proto, že ji ČSSD musí někde komunistům dopřát, aby jinde byli ochotní podpořit z pozadí její vládnutí, a konečně proto, aby ostatní politická uskupení viděla, že to ČSSD s komunisty myslí upřímně. Menšinová vláda ČSSD s komunisty v zádech vznikne nejspíš ve Středočeském kraji. Daleko výhodnější jsou ovšem pro ČSSD takzvaně duhová řešení. Jedno se rýsuje (s potížemi) na Liberecku, druhé v Karlovarském kraji.
Karlovarská varianta je transparentní: vznikne zřejmě duhová koalice, kterou utvoří ČSSD, KSČM a zvláštní uskupení s vlezlým názvem „Doktoři pro ozdravení společnosti“. Duha má na Karlovarsku rudo-oranžovo-bílou barvu. Na Liberecku je stále ještě ve hře možnost zastřenější a pro koaličního partnera sociálních demokratů citlivější: menšinová koalice ČSSD a SOS, podpořená komunisty jen z pozadí (SOS se zatím trochu cuká).
Význam těchto dvou koalic je zjevný: fungují jako pračka, a to hned ve dvojím slova smyslu: očistí ČSSD tím, že jí malý nekomunistický partner poskytne alibi pro spolupráci s komunisty (existuje jisté procento lidí, asi i v KSČM, kterým to pořád ještě vadí). A zároveň očistí KSČM, formou precedentu z ní učiní přijatelného partnera: konec konců jde o zvyk, a pokud si jednou někdo vezme tchoře do pelechu, stane se s toho věc nikoli neobvyklá – jen nos si musí trochu zvyknout.
Spolupráce ČSSD s komunisty není nic nepřirozeného, stojí na společných zásadách: komunistům jde o znovunavázání kontinuity s normalizací, samozřejmě bez nevhodných výstřelků, a o přítulnost k Rusku. Proč by to mělo Paroubkovi, muži mnoha azimutů, nějak moc vadit?
