V Trnávce v kostele s kapacitou pro 200 lidí jsme byli nedávno tři: varhanice, já na kazatelně a jedna návštěvnice bohoslužby. Bylo mi trochu smutno a říkal jsem si: kdyby nepršelo, mohlo by nás být pět. Děkuji proto brněnským lidovcům za hrdá slova, která mě vlila novou mízu do žil. Až jednoho dne nepřijde do kostela nikdo, tak se postavím před zamčená kostelní vrata a řeknu si: teď tu sám jediný hájím zájmy těch, kteří tu jsou, a té tisícileté kultury, kterou tu máme. Vytvářím na tomto místě kulturní reliéf krajiny, nedovolím, aby nás křesťany vytlačovali nějací barbaři. Oprávněný pocit hrdosti a svatého poslání mě bude kazit jen pomyšlení na to, že ti oškliví muslimové jsou tak odporně zbožní.
