VLACH: Kremelský výsadek 29155. O existenci tajemného útvaru GRU věděli jen vybraní lidé |
To, čeho jsme svědky při sledování špionážního skandálu, by snad neprovedli ani hlavní postavy ruského dětského seriálu Čuk a Gek. Buď musíme přijmout názor, že ruskou vojenskou rozvědku GRU vede parta senilních generálů, kterým doposud nikdo neřekl, že na Západě už existují kamery a programy na rozpoznávání lidských obličejů, anebo pravda je taková, že Rusko provádí svoje násilné akce v zahraničí naprosto nepokrytě.
Výlet dvou ruských fitness trenérů Alexandra Miškina a Anatolije Čepigy v roce 2018 do britského Salisbury, které ruská propaganda představila v televizi jako nic netušící turisty a jejichž skutečnou identitu odhalil „investigativní“ server Bellingcat, působil jako přitažený za vlasy. Nicméně to, že k otravě ruského dvojitého agenta Sergeje Skripala novičokem ve Velké Británii použili stejné pasy jako při výletě do České republiky, přesněji na Moravu, v roce 2014, svědčí o trestuhodném šlendriánu v sekci registrace krycích dokladů v ruských tajných službách.
Buď GRU nezná základní pravidlo tajných služeb, že po podobných akcích je třeba padělané pasy okamžitě spálit, nebo Miškin a Čepiga jsou prostě smolaři, kteří si pro prohlídku katedrály v Salisbury a valašské zvonice ve Vrběticích vybrali opravdu špatné datum. Rusko vytvořilo obrovský problém a pak ať se nediví, že na jeho dva agenty s trochou odborné pomoci reálných tajných služeb spojenců České republiky, kteří se těší plné důvěře hlav svých států, si mohou došlápnout i naši „čučkaři“.
O národních zájmech nestačí jen mluvit
Jenže obrovský problém máme i my doma. Na světě jsou země, jejichž představitelé historicky desetiletí nepřiznávali, že mají nějaké tajné služby. Jsou jistě i státy, jejichž vlády s prací svých tajných služeb nejsou zcela spokojeny. Ale na světě existuje pouze jediný stát, jehož hlava dlouhá léta veřejně zpochybňuje a uráží práci nejvýznamnější tajné služby v zemi a opakovaně žádá hlavu jejího ředitele. Taková situace logicky nejen brutálně destabilizuje politiku daného státu, ale působí devastačně i na prosazování národních zájmů, o kterých prezident Miloš Zeman často a rád hovoří. Situace, která v České republice nastává, bohužel splňuje i ty nejortodoxnější definice banánové republiky.
A i když občané České republiky, kteří z velké části vidí v tajných službách stále jen jakousi demokratickou formu někdejší Státní bezpečnosti, mohou sice nad tímto problémem mávnout rukou, na druhé straně naši spojenci mají právo klást si otázku, jak mohla taková situace u nás vzniknout.
Proto se nedivme, že když je žádáme o vyjádření solidarity, spojenci si položí otázku, proč by měli stát automaticky za Českou republikou, když si dokonce i prezident našeho státu vzal týden na rozmyšlenou, jak se k věci postaví. Jestli náhodou neposlechne svoje dvojče exprezidenta Václava Klause, neoznačí zprávy českých tajných služeb za nepodložené a neomluví se Rusku. Právě toho se někteří spojenci České republiky na základě dlouholeté zkušenosti pravděpodobně obávají.
Samozřejmě Miloš Zeman má i jinou možnost. Například sdělit občanům České republiky, že nás v posledních letech svojí ne zcela správnou úvahou a pod vlivem některých svých poradců protáhl čínským a ruským blátem, tyto chyby si plně uvědomuje, a proto se omlouvá.
Miloš Zeman chtě nechtě stanovuje hlavní téma příštích voleb. Doposud se počítalo s tím, že se v létě bude hrát o hlavu ředitele Bezpečnostní informační služby Michala Koudelky, jemuž za pár měsíců končí mandát, a že v říjnových volbách se bude hrát hlavně o hlavu premiéra Andreje Babiše. A teď na šachovnici české politiky vzniká kompletně nová situace, že se po říjnových volbách s novou sněmovnou a současným Senátem může dokonce hrát i o hlavu státu.
