Značná část oslovených zažila nacismus, komunismus a v poslední fázi života i kapitalismus, tudíž životních zkušeností mají více než dost. Odpověděli nejen na otázku, která dala novému seriálu název, ale i na to, zda věří v Boha či v nesmrtelnost duše. Poslední, čtvrtý dotaz pak zní: Co byste vzkázal/a mladé generaci? Leckdo se může ptát: Bude to někoho zajímat? Jsem přesvědčen, že ano.
Šedesát jako nových čtyřicet
Důvodů, které mne k vytvoření nové rubriky vedly, je více. Jelikož mi za dva roky bude šedesát, a přestože se v Americe říká, že šedesát je nových čtyřicet, čím dál častěji si kladu otázku o smyslu lidské existence. Mnoho lidí odpověď nakonec najde, ale už je příliš pozdě na to, aby se ve zbytku života podle toho i řídili.
Nestor české advokacie Gerhardt Bubník dlouhodobě podporuje vzdělávání dětí z chudých poměrů |
Dalším důvodem pro vznik této rubriky byl velmi rozšířený přístup moderní společnosti ke starým lidem. Nemám na mysli jen to, že jsou často přehlíženi a málo se jim dopřává pozornosti. Ani to, jak nezodpovědně se v době koronavirové pandemie chová mladší generace, která si neuvědomuje, že oni sice budou bez příznaků, ale mohou smrtelně nakazit staré lidi, nemocí covid-19 nejvíce ohroženou vrstvu obyvatelstva.
Dříve se říkávalo: Mladí do řady, staří do rady! Staří lidé v dávných dobách či ve východních kulturách měli ohromně silný sociální status. Například v budhismu nejvýše postavený mnich mnohdy nemohl být mladší než devadesát let. Dnes mladí lidé nebojují ve válkách a rady starších a moudrých už ve společnostech neexistují, různé organizace a podniky si do správních a dozorčích rad vybírají lidi podle politické váhy, genderových či rasových kritérií, dokonce i kvót.
Měli bychom o rady starších mít velký zájem, protože disponují vědomostmi, které mladé generaci logicky chybí a které nelze najít v knihách, v televizi a na internetu. K čemu je síla ve svalech, když se nespojí s moudrostí? Od rodičů se naučíme mnoho ohledně citů a emocí, ale moudrost nám předávají zejména dědečkové a babičky. Archaické učení praví: Prarodiče jsou zdrojem rozumných věcí. A zatímco se v mládí člověk orientuje tělesně (sex a sport) a v dospělosti citově (velké lásky a tvůrčí činnost), ve stáří, kdy fyzické síly ubývají a velké city již jsou minulostí, je přímo dělané pro meditaci například o smyslu života.
Příslušníci dnešní mladé generace mají to štěstí, že jejich prarodiče nezemřeli v důsledku druhé světové války. Lidé, kterým je dnes kolem šedesáti, takové štěstí už neměli. Jsme svědky nového trendu, v němž jsou staří lidé pro moderní rodinu spíše zátěží. Ve chvíli, kdy odejdou do důchodu, jsou jakoby odepsaní, neužiteční a rodina je mnohdy vyhostí ze svého středu, ze společných domácností a zamíří do kolektivních zařízení, jakými jsou domovy důchodců, Alzheimer centra či do léčebny dlouhodobě nemocných, kde umírají osamoceně bez přítomnosti příbuzných.
Nejděsivější přístup ke starým lidem můžeme zpozorovat v ideologii, kterou v posledních letech šíří tzv. pokrokové síly.
V České republice někteří mladí levicoví i ultraliberální politici a celebrity považují část staré generace za kretény, kteří prý nevědí, jak správně rozhodovat ve volbách, proto se jim nejen vysmívají, ale ponižujícím způsobem – připomínajícím svazácké agitky padesátých let – se je snaží přesvědčit, koho mají volit. V zemích vyspělého Západu ve jménu záchrany Země a boje proti globálnímu oteplování různá hnutí chtějí vytvořit mezigenerační konflikt. Jistě si pamatujete skandál z konce roku 2019, kdy dětský sbor pod vedením progresivního sbormistra nazpíval pro veřejnoprávní Westdeutscher Rundfunk píseň o babičce, která je ekosvině, jezdí v SUV, v pečovatelském domě má místo invalidního vozíku motorku, na dovolenou cestuje velkou výletní lodí a doma smaží kotlety, které levně kupuje ve výprodeji. Údajná satirická píseň Němce rozdělila a zemský premiér Armin Laschet (od ledna 2021 nový šéf CDU a možná i budoucí kancléř Německa) navádění mladých proti starým označil za nepřijatelné.
Co po nás zůstane?
Co je svět světem, zkušenosti, rady a názory se předávají z generace na generaci. Věřím, že si většina starých lidí uvědomuje zodpovědnost za to, v jakém stavu zanechá svět svým dětem, vnoučatům a pravnoučatům. Ačkoliv stále ještě spřádají plány (vždyť 75 je nových 55), čím dál silněji cítí, že smyslem života může být i to, aby svým potomkům předali takovou Zemi, na které mohou šťastně žít.