Podle něj se ukáže, že restrikce a lockdowny nebudou stačit, virus se bude šířit přes ně.
Politikům se tak budou restrikce hůře politicky prodávat. Kdyby se ale restrikce uvolnily, šířil by se virus ještě rychleji a zahltily by se nemocnice.
Bude těžké najít argumenty a morální výbavu, když jsou všechny varianty špatné. Třeba v Americe už je důvěra v elity pod bodem mrazu, a ještě bude klesat. Co a jak chce přesně Joe Biden prezentovat veřejnosti?
Pokud se virus šíří rychleji, mělo by se i rychleji očkovat. Británie třeba zvýší počet lidí, kterým dá první várku a druhou později, než se původně myslelo. Britové dokonce uvažují, že by použili pro druhou várku jinou vakcínu. Může to fungovat, ale je to riskantní.
Ať už si o těchto přístupech myslíte cokoliv, jisté je, že se budou špatně vysvětlovat. Zatím se zdravotní autority řídí heslem „bezpečnost na prvním místě“. Riskantnější varianty nelze ale považovat za bezpečné.
John Authers – rovněž na Bloombergu – je přesvědčen, že i politici si musejí klást filozofické otázky a odpovědi. Když se to maximálně zjednoduší, jde o bitvu idejí mezi Immanuelem Kantem a Johnem Stuartem Millem.
Britská vláda třeba říká, že pokud je vakcína bezpečná a efektivní pro nejstarší lidi, musí být jejich očkování prioritou. Jenže to je otázka. Jde přece o to, čeho chceme dosáhnout. A musíme se rozhodnout na základě hodnot a etiky. Buď se maximalizují zdravotní benefity při omezené dostupnosti vakcíny, nebo se brání přetíženosti nemocnic, anebo se zachraňuje co nejvíce životů. Nejedná se o totéž a výběr priorit je etický výběr.
Nikdo z politiků, nikde na světě to ale bohužel jako etickou volbu neprezentuje. Jsou tu dvě široké možnosti.
- Dát vakcínu nejdříve těm, u nichž je největší riziko úmrtí.
- Očkovat lidi tak, abych minimalizoval šíření a maximalizovat efektivitu očkování.
Osvícenský filozof Kant tvrdil, že vždy musíme nahlížet na lidi tak, že lidé jsou cílem sami o sobě, ne prostředkem k něčemu. To znamená dát prioritu těm nejstarším a domovům důchodců.
Druhá volba vychází z učení viktoriánských liberálů, jako byl John Stuart Mill, a hlásá získání největšího dobra pro co nejvíce lidí. Začít se má těmi, kdo mohou virus nejvíce chytit a nejvíce šířit, i když je smrtnost v jejich případě nízká. Začít se má lékaři a zdravotníky, následovat mají vězni a pak profese, které jsou v kontaktu s nejvíce lidmi. Takto postupuje většina amerických států. Utilitáři uvažují o záchraně určitého množství (let) kvalitního života množiny lidí, spíše než o záchraně těch nejstarších.
Potíž je v tom, že o tomhle se vůbec nemluví. Přitom řešení morálních dilemat je nevyhnutelné. Lidé by tomu měli rozumět, diskutovat o tom ve společnosti a udělat z toho závěr.
Hromadění zásob a jiné projevy antisociálního chování, které jsme zažili na jaře se nyní – ve věci vakcinace – budou transformovat v jiné projevy sobectví. Bude se předbíhat ve frontě a zájmové skupiny budou lobbovat, že chtějí být první.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.