S ropovodem cloumá americká politika už od roku 2004. Měl dopravovat ropu z písků a břidlic (830 000 barelů denně) z kanadského státu Alberta do amerických rafinerií v Mexickém zálivu. Tématu se věnuje editorial deníku The Wall Street Journal.
Dokonce úřady Obamovy administrativy pětkrát konstatovaly, že ropovod nebude mít dopad na emise skleníkových plynů, protože kanadská ropa se bude těžit tak jako tak, jen se bude dopravovat železnicí a tankery, takže takto budou celkové emise vyšší až o 42 procent. Přesto Obama plynovod nepovolil s tím, že by neumožnil plnit Pařížskou klimatickou dohodu. Prezident Trump dal plynovodu zelenou, ale dokončení zabránily nevyřešené soudní žaloby.
Deník konstatuje, že Pařížská klimatická dohoda Číně umožňuje nesnižovat emise ještě dalších deset let. Podobně nebude emise snižovat Rusko, kde vládní plán konstatuje, že „minerální zdroje představují pro Rusko velkou konkurenční výhodu“.
Americká vláda bude muset podle všeho platit Kanadě obrovské odškodné, v rámci dohody o ochraně investic uvnitř NAFTA. TC a odbory se snažily Bidena do poslední chvíle přesvědčit progresivními a zelenými sliby: 10 000 pracovních míst pro americké stavební dělníky, 10 milionů dolarů pro zelené rekvalifikace, 500 milionů dolarů pro domorodé Američany včetně zásobování, pracovních míst a stoprocentně obnovitelná energie na řízení provozu ropovodu.
Nebude to nic platné. USA v rámci léčení dopadů pandemie přijdou o tisíce dobře placených pracovních míst. Biden též nařídil revizi všech Trumpových politik a deregulací v oblasti životního prostředí od automobilových emisí po ochranu přírody.
…
Nás v Evropě bude více zajímat osud rusko-německého plynovodu Nord Stream 2. Německý deník FAZ píše o tom, že kancléřka Angela Merkelová chce s Joem Bidenem jednat o společné politice v této věci. Není prý ochotna opustit projekt, ale chce s USA jednat o společné pozici ve věci dodávek plynu z Ruska. Mohly by se třeba dohodnout nějaké kvóty či omezení.
Americké sankce pod názvem zákon o ochraně evropské energetické bezpečnosti jsou velmi přísné, ale nějakou svobodu novému prezidentovi dávají. Sekundární sankce se například netýkají vládních a vládou zřizovaných institucí, takže německá vláda může možná financovat dokončení kontroverzního díla prostřednictvím vládní nadace.
Evropský parlament mezitím schválil rezoluci, která podporuje sankce proti Rusku kvůli Navalnému a taktéž podporuje zastavení plynovodu. Je to ale politická rezoluce a většina europoslanců za CDU ji nepodpořila.
Norbert Röttgen sice skončil třetí v boji o pozici předsedy CDU, ale zůstává předsedou zahraničněpolitického výboru Bundestagu. Podle něj americká opozice vůči plynovodu bude spíš narůstat. Těžko si představit horší projekt s dopadem na euroatlantické vztahy než plynovod, který posiluje závislost Evropy na Rusku.
…
Deník WSJ se taktéž zabývá slyšením klíčových nominantů Joea Bidena na nejdůležitější posty v oblasti bezpečnosti a zahraniční politiky v Senátu, které začalo už v den inaugurace. Tady lze slyšet vcelku rozumné hlasy a žádná revoluce tu neprobíhá.
Avrila Hainesová, kandidátka na šéfku tajných služeb, řekla, že schválení jaderné dohody s Íránem je zatím opravdu daleko. Podle ní nejde jen o to, jestli Írán začne dohodu zase plnit, ale je třeba se také podívat na otázku balistických střel a destabilizační aktivity Íránu v regionu. Zároveň slíbila, že odtajní zprávy amerických tajných služeb o vraždě saúdskoarabského novináře Chášukdžího, které Trumpova administrativa nezveřejnila z důvodu saúdských zbrojních kontraktů.
Alejandro Mayorkas, nominant na post šéfa ministerstva pro domácí bezpečnost, uvedl, že situace karavan migrantů se nebude řešit najednou. Všichni budou kontrolováni a screenováni, jeden po druhém a postupně. Zároveň chce Biden navýšit rozvojovou pomoc ve Střední a Latinské Americe, snížit tzv. push faktor migrace. Mayorkas nebude prý finančně omezovat celní správu ani ochranu hranic.
Antony Blinken, budoucí ministr zahraničí, vcelku dokázal uklidnit progresivisty i republikány. Do mezinárodních smluv a institucí se Amerika vrací proto, že „svět se sám nezorganizuje, a pokud v nich Amerika nepovede, povede někdo jiný, kdo má jiné zájmy a hodnoty“. Blinken chce navýšit úlohu Kongresu v zahraniční politice, a co se Číny týče, ta představuje pro USA do budoucna vůbec největší výzvu. Podle něj se s Čínou musí jednat „z pozice síly“.
USA budou nadále chránit Saúdskou Arábii, ale nebudou ji podporovat ve válce v Jemenu. WSJ konstatuje, že zatím to vypadá, že v zahraniční politice se nadstranický přístup bude prosazovat snáz než v jiných oblastech.
A budoucí ministr obrany Lloyd Austin byl tázán hlavně na americkou přítomnost v Afghánistánu. Cílem je vojáky stáhnout a pomoci dohodě afghánské vlády s Tálibánem. Je třeba ale zajistit, „aby se Afghánistán do budoucna nestal nebezpečím pro Ameriku“. To lze asi přeložit tak, že těch 2500 amerických vojáků se hned tak domů nedostane.
