Více čtěte zde: https://www.ft.com/content/58ed5d73-21ac-4733-9c3a-4092d6c5bfaf
Vlády celého světa si nyní dobře studují článek, který se objevil před rokem v časopise Foreign Affairs a jmenoval se „Proč Amerika musí znovu vést“. V této eseji Biden lamentuje nad tím, že Trumpova administrativa „abdikovala na americké vedení“. Za něj prý Amerika bude „opět sedět v čele stolu“.
To se ale snadněji říká, než dělá. Amerika už není tak mocná, jako bývala. To, že se Amerika vrátí do mezinárodních institucí (WHO) a k dohodám (Pařížská klimatická dohoda), ještě neznamená, že bude sedět v čele stolu. Spíše budou USA muset akceptovat kompromisy, které se nebudou líbit ani americkým politikům, ani americkým voličům. Ochota leccos z toho platit a akceptovat bude nízká.
V Americe se často zaměňují termíny jako „Amerikou vedený svět“, „liberální světový pořádek“ nebo „řád postavený na pravidlech“ apod. Je to pochopitelné. Po druhé světové válce bylo uspořádání narýsováno v USA. Není náhoda, že Světová banka a MMF sídlí ve Washingtonu a Spojené národy v New Yorku.
Když přišel Donald Trump k moci, začal tvrdit, že Světová obchodní organizace Americe nepomáhá. Globalisté prý vedou obyčejné Američany k chudobě. I když odečteme Trumpovu hyperbolu a paranoii, je na tom kus pravdy. Ve světě, kde se moc spravedlivěji dělí, jsou „uspořádání stojící na pravidlech“ a „Amerikou vedený svět“ různé věci.
V článku pro Foreign Affairs Biden zdůrazňuje, že „Amerika musí vést svět v boji s klimatickou změnou“ a že „svolá summit největších emitentů“. Největším emitentem na světě je ale Čína. Ta asi těžko pojede do Ameriky nechat si nadiktovat „vymahatelná pravidla redukce emisí“, jež Biden slibuje.
Čína bude určitě trvat na tom, aby se cokoli spojené s klimatem dojednávalo jen na půdě OSN. Naštěstí pro Bidena se příští klimatická konference OSN (COP26) bude konat příští rok v Británii, což je pro USA spřátelená země.
S vymahatelnými závazky emisních redukcí to ale bude mít Amerika těžké. Každý partner, se kterým USA vstoupí do jednání, dobře ví, že konečné slovo v amerických slibech bude mít Kongres. A Senát pravděpodobně zůstane pod kontrolou republikánů.
Biden slibuje „skoncovat s nebezpečným sklouzáváním k protekcionismu“, ale přitom musí vědět, že pokles entuziasmu pro svobodný obchod rezonuje u velkého množství amerických voličů. Podezření k novým obchodním dohodám jde napříč stranami.
Biden nyní slibuje, že lídři odborů a ekologové budou od počátku u všech budoucích obchodních jednání. To ovšem velmi zpomalí pokrok v těchto jednáních. Mezitím se ale svět pohybuje vpřed. O víkendu podepsalo 15 pacifických zemí – včetně Japonska, Číny a Jižní Koreje – jednu z největších dohod o svobodném obchodě v historii lidstva. A bez Ameriky.
Je dobře, že Biden chce pracovat s americkými spojenci spíše než se s nimi konfrontovat a tlačit je do kouta, jako to činil Trump. Ale přátelštější tvář Ameriky není žádnou garancí úspěchu, zvláště v Evropě.
EU chce třeba zvýšit regulaci a zdanění amerických technologických gigantů, jako je Google nebo Amazon. Tomu se ale bude nová Bidenova administrativa bránit – stejně jako ta Trumpova. (Zde poznámka Monitoru JM: Vzhledem k tomu, že technologické firmy pomohly Bidenovi ke zvolení – pomocí cenzury i finančně –, bude muset jejich zájmy hájit vehementněji.)
John Ikenberry, akademik z Princetonu a autor termínu „liberální mezinárodní řád“, navrhuje v nové knize, že liberální internacionalismus musí být oddělen od americké hegemonie. Hodnota spolupráce USA s jinými liberálními demokraciemi světa by měla narůstat. To se ale snadno říká v Princetonu a o dost hůř ve Washingtonu, kde jsou a budou americké zájmy a americká suverenita velmi přísně střeženy.
Pro Bidena bude velmi těžké přesvědčit Američany, že USA budou mít prospěch z internacionálních a multilaterálních, aniž by automaticky převzaly vedoucí roli. Ale je určitě plus, že USA už nebudou rozbíjet globální instituce. To samo je podle Rachmana jistou úlevou.
Ještě jedna poznámka Monitoru JM: V textu schází slovo svoboda. To, že Amerika mohla vést svobodný svět, nesouvisí jen s její ekonomickou a vojenskou silou, ale také ideálem svobody. Amerika byla dlouho vnímána jako maják svobody, její zastánce. Chce být a může být Amerika lídrem ve světě, kde svoboda lidi zajímá stále méně a ti, kdo si říkají liberálové, měří svůj liberalismus výhradně pokrokovostí, politickou korektností, antirasismem, povinným klekáním a angažovaností v boji s klimatickou změnou?
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
