Pro účely MMF se Řecku podařilo vymačkat poslední hotovost a rezervy likvidity ze státních podniků. Nyní ale už radikální levice své rezervy vymačkala a z kamene více krve nevysaje. Přestože si podle autora věřitelé jistě nepřejí, aby se Řecko dostalo do jakési spirály sebedestrukce, na některých minimálních věcech prostě věřitelé trvat musí. Dixon si sám vybral tři.
Na prvním místě jsou penze. V minulých letech Řecko zvýšilo věkovou hranici pro odchod do důchodu, ale systém je plný výjimek, které umožňují privilegovaným lidem dosáhnout předčasné penze. Tsiprasova vláda doposud odmítala tento systém výjimek zrušit a výrazně zjednodušit. Navíc naopak přišla s myšlenkou třináctého důchodu pro ty, jejichž důchod činí méně než 700 eur za měsíc. To by se měsíčně týkalo více než milionu důchodců a stálo by to více než 600 milionů eur. Krom toho chce Tsipras ještě rozdat 326 milionů eur náhradních penzí. Nic proti pomoci těm úplně nejchudším, ale 700 eur za měsíc není v Řecku, ale vlastně ani nikde jinde na světě žádná chudoba.
Další kapitola se týká daní. 26stránkový reformní dokument obsahuje řadu nápadů, jak zatočit s daňovými úniky. Mnohé jsou dobré, například myšlenka auditů offshorových struktur, loterie účtenek kvůli únikům daní nebo větší nezávislost daňových úřadů, kterou minulé vlády omezovaly. Potíž je v tom, že vláda v návrhu předpokládá, že jí boj s daňovými úniky přinese až 6,1 miliardy eur ještě letos! Jakkoli časem nějaký výnos opatření přijde, letos realisticky nejde počítat s ničím a věřitelé to musí odmítnout.
Dixon dále tvrdí, že zatímco řecká vláda odsuzovala klientelismus a přílišné propojení byznysu s politikou u minulých vlád, sama činí totéž v bleděmodrém. Vyměnilo se vedení dvou nejdůležitějších řeckých bank (Trapeza tis Ellados (Bank of Greece) a Eurobank) a taktéž byl vyměněn předseda Řeckého fondu finanční stability, skrze který proudí značná část zahraniční pomoci. Přitom tento fond měl zůstat na „vzdálenost paže“ od vlády. Řecko se nyní chystá vytvořit špatnou či popelnicovou banku, což je sice dobrý nápad, ale věřitelé musí trvat na přísné depolitizaci bank a přinutit řeckou vládu, aby vysvětlila a případně zvrátila poslední změny, kdy Tsipras obsazuje banky svými lidmi.
...
Na serveru Eurointelligence.com se pozastavují nad americkým ekonomem Jamiem Galbraithem, který se přátelí s řeckým ministrem financí Varufakisem. Právě se totiž vrátil z Atén a získal dojem, že v Evropě končí etapa škrtání a že Angela Merkelová nasála myšlenky nové řecké vlády. Podle serveru Eurointelligence žije Galbraith – a s ním možná celá nová řecká vláda – v nějakém paralelním vesmíru bez kontaktu s realitou. Horší je, že řecká vláda možná žádnou strategii nemá.
Autor je předsedou správní rady IPPS (Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011).
