Poslanec za ČSSD Jan Foldyna tvrdil (připomeňme, že takto mluví poslanec vládní strany členské země NATO), že bývalý gruzínský prezident Saakašvili radí ukrajinskému prezidentu Porošenkovi, že má zaútočit na Rusko (lež, kterou si nedovolí ani ruské státní sdělovací prostředky), a „nezávislý expert“ ze státního Ústavu mezinárodních vztahů (!) Jan Eichler mluvil už úplně jako agent ruské služby FSB. Američané prý chtěli rozmístit vojska na Krymu (další superlež). V celém pořadu normálně mluvil jenom Miroslav Kalousek, bylo to zkrátka 2:1 pro ruské zájmy. (Na pořad se můžete podívat ZDE)
S podobnými názory se lze pochopitelně setkat i v západní Evropě, ale jsou to spíše hlasy menšinové, těžko si představit, že by jasně dominovaly televizní debatě ve státní televizi. Šíření této lživé propagandy by měla řešit Rada obrany státu, protože veřejná podpora těchto smyšlenek a propagandy je zbraní dneška.
DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA |
Ještě se někdo diví, že Českou republiku nedávno zařadila agentura Bloomberg mezi nejvíce proruské země v EU, dokonce před Bulharsko? Ještě se někdo diví, že si Poláci a Ukrajinci myslí, že jsme v České republice proruští? Souvisí to s tím, že je ředitel televize Petr Dvořák bývalým manažerem PPF, která chrání svoje zájmy v Rusku? Nebo už je nám to jedno?
Jak to podle vývoje současných jednání (více ZDE) vypadá, Německo je překvapivě ochotné nechat Řecko odejít z eurozóny, bez ohledu na to, že to může mít nepříjemný dopad i pro Itálii, Španělsko, Portugalsko apod.
Když evropská dluhová krize v roce 2010 vypukla, německé finance byly úzce propojené s ekonomicky nejkřehčími zeměmi eurozóny – s Řeckem, Španělskem, Portugalskem a Itálií, německé úvěry vládám a firmám v těchto zemích činily 350 miliard eur, což byla zhruba stejná částka jako tehdejší kapitál celého německého bankovního sektoru. Kdyby tehdy došlo k bankrotu, položilo by to celý německý bankovní sektor.
Dnes je obrázek úplně jiný. ECB a MMF a další instituce kryté daňovými poplatníky napumpovaly do Řecka stamiliardy eur a pomohly německým bankám vyklouznout s minimálním poškozením, mezitím – také díky této záchraně – získaly německé banky čas navýšit kapitál. Nyní činí celkové pohledávky německého bankovního sektoru vůči týmž zemím na jihu pouhých 46 procent kapitálu německých bank.
