Sama monetární akce nestačí, trhy považují za nedostatečnou fiskální injekci americké vlády, navíc její velká část zatím zamrzla v Senátu. Hlavní ale je, že do Ameriky panika teprve de facto vstoupila – a zřejmě ještě pár dní tam bude vládnout strach a nejistota spojené s novým a neznámým, jež nepřebije ani razantnější akce vlády.
…
Server Eurointelligence.com konstatuje, že Evropa rychle přešla ve věci koronaviru z pocitu bohorovnosti do paniky. Bohorovnost ale pokračuje v ekonomické oblasti. Průmyslová výroba v Číně v lednu a v únoru poklesla o 13,5 procenta, maloobchodní prodeje o 20,5 procenta a investice o 24,5 procenta. Evropa má za Čínou zpoždění pouhé dva a půl měsíce. Výsledky za březen a duben budou stejné nebo horší.
Přesto vlády EU váhají s masivním stimulem. Daňové prázdniny, možnost odložení placení daní a garantované úvěry podnikatelům jsou sice důležitá, hezká a správná věc, ale nepleťme si úvěry se stimulem. Úvěr znamená ve finále celkový přesun bohatství od podniků a podnikatelů směrem k vládě.
Ekonomický stimul si můžeme představit jako snížení daní či přímou pomoc podnikům. EU bude tolerovat mzdovou výpomoc podnikům (dotace na mzdy), ale konkrétní dotace jednotlivým podnikům jsou na jednotném trhu zakázány a nebude jednoduché to změnit. Americká vláda bude velmi pravděpodobně zachraňovat americké energetické firmy, možná i aerolinie. Uvidíme, jestli se něco takového stane v EU, podle pravidel to možné není a nebude vůbec snadné tato pravidla změnit.
...
Na serveru Project Syndicate jsou dva důležité komentáře, které se týkají ekonomických dopadů pandemie.
Slavný švédský ekonom Anders Aslund (v současnosti v americkém think tanku Atlantic Council) píše, že globální recese je letos už vlastně jistá. Argentina a Libanon už vyhlásily v důsledku epidemie bankrot vůči zahraničním věřitelům. Bankroty mnohých velkých firem budou následovat. Cestovní kanceláře a aerolinie jsou přirozeným kandidátem. Přijde i krize likvidity – podobně jako přišla po pádu Lehman Brothers – a ze zemí na periferii s vlastní měnou bude prchat kapitál do bezpečných přístavů dolaru a eura.
Bude potřeba mezinárodní politická kooperace a velké injekce likvidity, protože privátní sektor začne šetřit a hromadit hotovost. Na podzim roku 2008 měli sice lidé pocit chaosu, ale z dnešního pohledu se to jeví jako ideální koordinace. V polovině listopadu 2008 se sešel summit G20 a vyjádřil odhodlání spolupracovat na obnově ekonomického růstu a posílení a reformách finančního systému. Americká centrální banka a vláda tehdy zachránily velké finanční instituce a demokraté i republikáni se nakonec dohodli na stimulačním balíčku. I tak ale finanční trhy dosáhly dna až v březnu roku 2009.
Současné americké vládě ovšem chybí osobnost s dostatečnou kredibilitou a mezinárodním uznáním. Šéfové institucí EU, ECB i MMF jsou všichni noví a se svými institucemi se teprve seznamují. Angela Merkelová je „chromá kachna“ (nemyslíme jako urážku, jde o terminus technicus a politický žargon v americké angličtině), Macronova autorita doma i v zahraničí oslabila, britský premiér Johnson musí řešit brexit.
Trumpův protekcionismus, nacionalismus a nechuť k expertům představují podle Aslunda ten hlavní rozdíl. Světový finanční sektor je v lepším stavu než v roce 2008, ale státy jsou většinou zadluženější, než byly tehdy.
…
Uznávaný americký ekonom Barry Eichengreen píše, že je sice hezké, že ministři financí G7 minulý týden vyzvali „k použití všech odpovídajících nástrojů k boji s ekonomickými důsledky pandemie“, otázka ale je, co je odpovídající a co bude fungovat. Centrální banky mohou snižovat úroky rychle, avšak schází koordinace. V roce 2008 injekce likvidity znovu rozjely mezinárodní kontejnerovou přepravu, tehdy však byly problémem peníze. Peníze teď nedostanou nakupující zpátky do obchodních center, lidi do letadel apod. Podstatný je pocit bezpečí, ne peníze. Podpora ekonomiky jistě nebude škodit, určitě je potřeba zastavit pokles cen, ale reálnou ekonomiku to tentokrát okamžitě neovlivní.
Prioritou je nyní boj s infekcí, což vyžaduje cílenou fiskální pomoc. Hlavně je třeba nebrat vážně predikce různých fiskálních a monetárních jestřábů, kteří varují před negativními úroky nebo japonským scénářem vysokého zadlužení ve vztahu k HDP. Japonsko má sice státní dluh v obrovské výši, ale vyvažuje ho vlastnictvím aktiv, jež dluh násobně převyšují. Amerika sice také zvýšila státní dluh, ale úroky z něj jsou nižší než ekonomický růst, takže tamější vláda může být odvážnější.
Je třeba se soustředit na zajištění likvidity v systému, podpořit malé firmy a podpořit ochotu lidí utrácet.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
