Podle leckoho byla antimonopolní politika možná až příliš přísná, Evropská komise například vloni neschválila spojení firem z oblasti dopravního strojírenství Alstom a Siemens, přestože za něj lobovaly německá i francouzská vláda.
Kritici zdůrazňovali, že se Evropa sama střílí do nohy, když neumožní vznik evropského šampiona, který bude dostatečně velký a silný, aby mohl uspět v globální soutěži. Evropská unie byla též vždy velmi přísná a neústupná v tom, co je považováno za nepřípustnou pomoc soukromým firmám z veřejných zdrojů. To také posilovalo její pozici v obchodních disputacích na půdě Světové obchodní organizace.
Ekonomická deprese způsobená pandemií ale leccos z toho zpochybňuje. Je sice správné a pochopitelné, že v čase největší ekonomické krize od druhé světové války Evropská komise uvolnila pravidla pro veřejnou pomoc firmám, otázkou ale je, jak se z toho bude vystupovat, jestli se to vůbec podaří a jaké tím vzniknou na trhu nerovnováhy a nerovná postavení. Možná hrozí i rozebrání a likvidace úspěšné antimonopolní politiky, která byla budována celé dekády.
Evropská komise už vyjádřila znepokojení nad tím, že celá polovina nahlášené státní pomoci soukromým firmám za poslední dva měsíce je pomoc německé vlády německým firmám. Němci vytvářeli dlouhá léta přebytkové rozpočty, a mají tedy větší prostor zachraňovat svoje firmy než předlužené jižní státy, ale je tu samozřejmě otázka míry a udržitelnosti jednotného evropského trhu do budoucna.
Vidíme to na příkladu pomoci německé firmě Lufthansa od vlády. Pomoc je tak masivní, že Evropská komise požaduje, aby se firma vzdala části svých slotů na letištích v Mnichově a ve Frankfurtu nad Mohanem. Vůči něčemu takovému se ale v Německu zvedá velice rozhodný odpor.
Deník Financial Times cituje premiéry Bavorska a Hesenska. Markus Söder řekl, že bude rozhodně oponovat tomu, aby se Lufthansa vzdala jakýchkoli slotů na mnichovském letišti, a Volker Bouffier pravil, že udělá vše pro to, aby frankfurtské letiště zůstalo největším vzdušným přístavem Unie, a že názor Evropské komise považuje za zcela irelevantní. A dokonce britskému deníku sdělil, že v tom má plnou podporu Angely Merkelové.
Podobný vývoj lze čekat v oblasti automobilového průmyslu. Německý plán pomoci automobilkám bude konkretizován patrně až příští týden, ale opět lze předpokládat, že si Němci budou moci dovolit daleko masivnější šrotovné či dotace na nákup nového auta než třeba Francie, o Itálii ani nemluvě.
Francie tedy alespoň nečekala a oznámila program ve výši jedné miliardy eur na šrotovné a dotace. Kdo si koupí nové elektrické auto, dostane dotaci 6000 eur, kdo si koupí hybrid, dostane 2000 eur. Šrotovné bude i pro ty, kdo si koupí auto s benzinovým nebo dieselovým motorem. Renault má od vlády navíc schválenu státem garantovanou půjčku ve výši pěti miliard eur.
Německá kancléřka se k výhradám Evropské komise nevyjádřila, ale skoro to vypadá, že proběhl jakýsi výměnný politický obchod. Německá vláda překvapila Evropu a svět v tom, že souhlasila s relativně velkým záchranným programem pro celou EU, který má být financován vydáním dluhopisů, což je něco, co bylo pro Němce až dosud naprostým tabu. Výměnou za to možná je, že EU nakonec nebude blokovat žádnou veřejnou pomoc, a v důsledku krize a deprese německé firmy na jednotném trhu velice posílí.
Další otázkou je, kdy a jak se začnou zase dodržovat maastrichtská kritéria pro schodky a dluhy, jestli jim nezvoní úplný umíráček a co by to znamenalo. To je ale pochopitelně na samostatnou úvahu.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
