Komentář Noaha Feldmana se jmenuje „Mýtus anglosaských politických tradic“ a vztahuje se k iniciativě části amerických kongresmanů za republikánskou stranu, která chce právě anglosaské politické tradice podporovat.
Výraz anglosaský je podle autora vlastně eufemismem pro „bílý“, samozřejmě že to má rasistický podtón, což je prý jasné každému, kdo má uši.
Podle autora existuje mýtus, že americké ústavní tradice mají kořeny ve starém Sasku, v tradici organizace sebevlády nezvladatelných kmenů. V 19. století se to podle autora v Americe ostudně asociovalo s vědeckým rasismem a s antikatolickou a antiimigrační xenofobií.
V 17. a 18. století byl údajně saský původ anglického konstitucionalismu podporován těmi mysliteli, kteří chtěli zdůraznit specifické anglické kořeny oproti monarchisticko-absolutistickým tendencím jinde v Evropě. Podle této teorie vznikly anglické zákony – před dobytím Anglie Normany v roce 1066 – z tradic saských a gótských kmenů, což byli tvrdí bojovníci vzpírající se římské nadvládě.
Američtí otcové zakladatelé si byli vědomi „saské teorie“ a Thomas Jefferson ji pečlivě studoval, ale nakonec se přihlásili spíše k přirozenému právu a neodcizitelným právům.
Saskou teorii oprášil o sto let později prominentní americký právník Henry Adams (syn a vnuk prezidentů). Tato teorie zdůrazňovala, lidé ze severu mají vysoké kvality, které postrádají lidé z jihu a východu Evropy, kde lidé nemají tak hluboký a pevný vztah k demokracii. Také se tvrdilo, že katolicismus je ve fundamentálním rozporu s demokracií, což je prý srovnatelné s tím, když se dnes zdůrazňuje, že islám je v rozporu s demokracií.
MACHÁČEK: Bidenovy nesourodé signály |
Pro Henryho Adamse měla být Amerika k migraci skeptická, protože přinese do země neanglosaské hordy a ty rozvrátí republikánské hodnoty. Saští konstitucionalisté také oponovali americkému kolonialismu, protože by to znamenalo spravovat multirasovou společnost v oblastech jako Portoriko.
Podle Feldmana dnešní republikáni v Kongresu o této historii nic nevědí, ale hlásí se k „anglosaským tradicím“, aby se mohli bránit pluralismu, otevřenosti a obejmout xenofobii. Je prý třeba tento termín definitivně pohřbít. Ústavní práva jsou přece pro všechny lidi a nemají se vztahovat ke specifickým tradicím, které jsou více mýtem než realitou.
--
Monitor JM je přesvědčen o opaku. To, že se někdo hlásí k anglosaským tradicím, nemá vůbec nic společného s tím, že by říkal, že jsou lidé anglosaského původu nadřazeni jiným lidem či rasám.
Co se katolicismu týče, to je jeden ze základů ideologie dnešních pokrokářů: předsudky vůči Italům a Irům v 19. a 20. století jsou prý srovnatelné s dnešními předsudky vůči muslimům. Tohle v poslední době zdůrazňuje i uvědomělá hollywoodská produkce.
Je islám kompatibilní s demokracií? Možná ano, pokud je taková demokracie přísně sekulární. S demokracií ale určitě není kompatibilní islamismus.
MACHÁČEK: Slavia, Kúdela a hodnotový střet se Západem |
Možná není třeba se vracet až do 11. století. Tou anglosaskou tradicí se může myslet to, že prostředí této tradice zrodilo americkou ústavu s jejím oddělením a rovnováhou mocí, s pojistkami a rovnováhami a federalismem. Americká ústava a ústavnost se staly zdrojem a inspirací pro celý (později) svobodný svět. Byl to ten nejlepší a nejdůležitější americký (anglosaský) vývozní artikl v historii.
Tím vším se myslí odlišnost anglosaských tradic a třeba francouzských tradic. Francie se s Francouzskou revolucí vydala jinou cestou republikanismu a občanství než Amerika.
S anglosaskými principy si člověk spojuje také nepřetržitou a pro svět inspirativní demokratickou vládu – nepřerušenou totalitami – v Británii, USA, Kanadě či Austrálii. A také s tím, že země s touto tradicí zachránily třeba Evropu před nacistickou a komunistickou hydrou. Tož tak.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
