Jako by však existoval inverzní vztah mezi očekáváními brexitu bez dohody. Čím více Británie brexit bez dohody vylučuje (a jakýmisi hlasováními ho dokonce zakazuje) a čím méně se ho Británie asi bojí (když včera britští členové parlamentu „zakázali“ brexit bez dohody, posílila dokonce britská libra), tím je pravděpodobnější, že nakonec nastane.
Dokonce si nelze nevšimnout, že na kontinentu či v EU je na rozdíl od Británie tvrdý brexit den za dnem víc a víc očekáván. Pesimismus v EU je v tomto ohledu na vzestupu – a je to vcelku logické. Británie není schopna najít většinu ani pro žádost, ani pro delší prodloužení lhůty pro brexit, ani pro druhé referendum. Je pak logické, že pravděpodobnost brexitu bez dohody stoupá.
Brexitové drama momentálně samozřejmě nekončí. Pořád je tu šance, že parlament v indikativním hlasování odsouhlasí tzv. norský scénář (uspořádání vztahů s EU po vzoru Norska) či tzv. norský scénář plus. A také je možné, že premiérka Mayová požádá ještě o jedno hlasování o své brexitové smlouvě, jež proběhne už příští týden. A nelze vyloučit, že když ani to neprojde, hlasovat se bude ještě jednou, tedy počtvrté, a to v posledním týdnu, či dokonce hodinách před lhůtou, která je, jak známo, stanovena na 29. březen.
Další inverzní vnímání situace spočívá v tom, čím kdo hrozí nebo čeho se bojí. Britská premiérka straší Konzervativní stranu tím, že když nebude schválena dohoda o brexitu, nebude vůbec žádný brexit, že Británie zůstane uvězněna v EU, že zůstane zaseknuta v evropských strukturách. Na kontinentu na to zíráme a vůbec to nechápeme. Nechápeme, jak by se vůbec dalo uvíznout v evropských strukturách, když tam někdo být nechce. Nebude-li schválena dohoda, bude tvrdý brexit.
EU jasně vzkázala Británii, že pokud chce požádat o prodloužení lhůty za 29. březen, musí sama přijít s nějakým pozitivním scénářem, musí vysvětlit, co vlastně chce. Tedy nejen říci, chceme prodloužení jen proto, že vůbec nevíme, co chceme. V posledních dnech si všimněme toho, že EU už ani nežádá „pozitivní“ scénář, ale alespoň nějaký scénář a plán. Zatím Británie nemá nic. Neexistuje tedy žádná záruka, že třeba za dva nebo tři měsíce (když Británie dostane prodloužení od EU) bude Británie vědět lépe, co chce.
Tohle premiérka Mayová dobře ví, takže bude muset EU brzy předložit některý z následujících scénářů. Británie může brexit unilaterálně revokovat, to znamená zrušit či stáhnout, což tato premiérka rozhodně neudělá. Může nabídnout druhé referendum, což také nechce, protože si přeje brexit. Může nabídnout norský scénář nebo „norský scénář plus“, může nabídnout setrvání v celní unii.
Sice se jí nic z toho nelíbí, případně to není její šálek čaje, ale může říci, že je k tomu zavázána indikativním hlasováním parlamentu. Pokud Británie řekne, co chce (a bude k tomu mít pozitivní scénář či alespoň scénář), a Mayová k tomu bude mít podporu parlamentu, EU patrně lhůtu prodlouží do května.
Pokud Británie neřekne, co chce (a požádá o prodloužení), pak to bude prodloužení jen v řádu dnů, maximálně týdnů, tak aby se změkčilo to nejhorší z tvrdého brexitu a dojednaly se nějaké instantní minidohody, které zabrání frontám na hranicích a výpadkům v letecké dopravě. S prodloužením lhůty někam za květen lze asi počítat jen v případě, že by se Británie rozhodla pro druhé referendum. Taková možnost se nám ale stále rychleji vzdaluje, je prakticky mrtvá.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
