EU, Rusko a Írán ale dosud dohodu oficiálně či formálně respektovaly – velké evropské firmy se samozřejmě požadavkům Američanů přizpůsobily už dávno, protože nechtějí být sankcionovány na americkém trhu či v mezinárodním finančním systému, který Amerika ovládá. USA navíc poslaly do Perského zálivu letadlovou loď a ještě předtím americký prezident prohlásil Íránské revoluční gardy za teroristickou organizaci.
K tomu si přidejme, že před pár týdny vypršela platnost výjimek a kontingentů pro vývoz íránské ropy, jež se týkaly zemí jako Japonsko, Jižní Korea, Indie apod. Američané budou navíc konfiskovat účty Íránců a všech třetích osob, tedy kohokoli na světě, kdo bude porušovat jejich všechny (staré i nové) protiíránské sankce.
Írán zatím nukleární dohodu nevypověděl zcela. Íránský prezident dal EU šedesát dní na to, aby začala nakupovat íránskou ropu. Poté Írán začne vytvářet zásoby obohaceného uranu a těžké vody. Také bude pokračovat ve výstavbě nukleárního reaktoru v Aráku, jehož rozebrání bylo hlavním komponentem celého nukleárního dealu. Francie, Británie a Německo ve čtvrtek íránské ultimátum odmítly.
Pompeo jednal v Iráku o íránské hrozbě. Teherán vypověděl části jaderné dohody |
Americký ministr zahraničí Mike Pompeo zrušil plánované setkání se svým německým protějškem Heikem Maasem a namísto toho se vydal na jednání do Iráku.
K tomu je třeba dodat dvě věci: Zaprvé jde o další důkaz zhoršujících se americko-německých vztahů. Zadruhé, co se Iráku týče, ten se také nachází ve složité situaci. Potřebuje americkou pomoc a podporu (v Iráku je dosud pět tisíc amerických vojáků), ale nemůže si dovolit velké zhoršení vztahů, natož konfrontaci se sousedním Íránem, když na zlepšení těchto vztahů obě země pracují již několik let. Íránský vliv jak známo v šíity ovládaném Iráku nesmírně posílil.
Když už jsme u nárůstu íránského vlivu v oblasti, je zjevné, že ten se datuje od americké invaze do Iráku a následné debaathizace irácké státní správy, policie a armády a předání moci šíitské většině. Od té doby roste vliv Íránu v oblasti: v Iráku, Sýrii, Libanonu a Jemenu. Na druhou stranu, Írán argumentuje tím, že také on pomohl zlikvidovat Islámský stát.
Samozřejmě se zvyšuje riziko nějakého náhodného střetu a ten může vyprovokovat další eskalaci, nebo dokonce válku. A pokud Írán obnoví v plné síle jaderný program, hrozí mu útok Izraele na jaderné cíle, možná i útok americký. Na stranu Íránu se samozřejmě staví a ještě bude stavět Rusko a Čína.
Otázkou je, co je vlastně cílem amerického přitvrzení. Je to oslabení íránského vlivu v oblasti, který je patrně momentálně na svém vrcholu? To bylo logické. Je to ochrana Izraele (chvalitebné a pochopitelné), ekonomické oslabení Íránu (pochopitelné), nebo podpora reformních sil, či dokonce změna režimu v Íránu (zde je ale pravděpodobnější, že posílí konzervativní islamisté)? Nebo dokonce vše dohromady?
Evropa (především její západní část) si stěžuje, že ji Amerika v čele s Trumpem přehlíží a nic s ní ani nekonzultuje. Je to ale Evropa, kdo není schopen demonstrovat sílu a mimo vlastní kontinent být brán vážně. Evropa málo zbrojí, v módě je pacifismus. Není schopna nic udělat pro to, aby euro mělo ve světě stejný respekt jako dolar. A navíc, když je Evropa ekonomicky závislá na vývozu do USA, nemůže nikoho nikam tlačit. Z pohledu USA a Evropy se však nejedná o nic nového. George W. Bush se vůči Evropě choval vlastně stejně.
