Pro Putina je velice příjemné způsobovat Americe taková ponížení. Světonázor ruského prezidenta se přece točí kolem toho, že Západ záměrně ponižoval a oslaboval Rusko po celé dekády. Nyní přichází čas to splácet.
Názor Moskvy připomíná zrcadlový sál. Každá ruská agrese se má jevit jako nutná odpověď na údajnou západní agresi.
V Americe a Rusku se většinou nahlíží na Rusko jako na neurvalý stát, který anektoval Krym a vyhlásil nedeklarovanou válku východní Ukrajině. Ruský názor je, že západní spojenci se předtím dopustili agrese v Iráku a Libyi a přímo ohrozili Rusko tím, že rozšířili alianci NATO až k ruským hranicím. Ruská anexe Krymu je vysvětlována jako protiopatření – aby základna v Sevastopolu nemohla hostit plavidla NATO.
Jak je to s obviněním, že se Rusko pokoušelo ovlivnit americkou demokracii? Odpověď putinistů je taková, že Amerika dělá totéž otevřeně a že Hillary Clintonová podpořila protiputinovské protesty v letech 2011 a 2012.
Viděno z Washingtonu či Londýna, Rusko pořád a systematicky lže, a to především o svých agresích a násilnostech. Na to mají Rusové vždy dvojí odpověď. Jednak že Západ lže také, jednak – a to hlavně – že lež a podvádění jsou pro Rusko nutným a obranným mechanismem.
Ruský postoj ke světu je tak zároveň totálně upřímný i kompletně cynický. Byznys ruské vlády je lhát o svém chování a svých záměrech. Rusové ale upřímně věří, že to je ospravedlnitelné a správné.
Podle Rachmanova názoru se Rusko dopustilo násilné agrese vůči Ukrajině, sestřelilo civilní letadlo, otrávilo jedem lidi v Británii a po zásluze je zasaženo sankcemi. Pro Rusy jsou však sankce jen dalším důkazem rusofobie Západu.
Uznat tyto rozdíly v názorech neznamená podlehnout morálnímu relativismu. Putinovci se mýlí, když všechny nezdary ruského státu od roku 1991 svalují na Západ. Země, které se připojily k NATO po skončení studené války, k tomu měly vlastní důvody a odůvodněný strach daný vlastní historickou zkušeností. Protestující z roku 2011 nebyli žádné americké loutky, ale autenticky nespokojení ruští občané. Ekonomický chaos 90. let nebyl zase na Rusko uvržen Západem, nýbrž byl důsledkem kolapsu sovětského systému a chyb ruské vlády.
Podobně ale dnes nemohou Američané svádět svou noční můru s Trumpem na Putina. Problémy obou zemí začínají a spočívají doma.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
