Náraz z Wall Street zasáhl i Evropu a ukázal především nedostavěnost projektu měnové unie. Recesí oslabené ekonomiky zvyšovaly zadlužení a finanční trhy začaly v roce 2009 spekulovat o odchodu Řecka a rozpadu eurozóny. Zatímco před krizí roku 2008 finanční trhy příliš nerozlišovaly mezi dluhem Německa, Řecka, Irska či Španělska, najednou se financování dluhu států tzv. jižního křídla eurozóny radikálně prodražilo. Tzv. řecká krize se přelévala do Španělska, Portugalska, dokonce i do Francie čiNizozemska. Tzv. rizikové prémie financování dluhopisů rostly. To, čemu říkáme „krize eurozóny“, pak dosáhlo vrcholu v létě roku 2012.
Ačkoli celkové zadlužení eurozóny nebylo větší než dluhy USA či Japonska, trhům bylo zřejmé, že míra solidarity mezi státy EU je nízká, že neexistuje společný dluhopis ani daň, ale navíc nebylo jasné, zda ECB má, či nemá mandát eurozónu zachraňovat, zda smí, či nesmí být věřitelem poslední instance.
Před třemi lety pak předseda ECB Mario Draghi na tiskové konferenci slavně prohlásil: „Udělám cokoli, abych eurozónu zachránil.“ A dodal: „Věřte mi, že to bude stačit.“
Trhy pár měsíců spekulovaly, co že je to ono „cokoli“, a nakonec se jim dostalo upřesnění, že se jedná o tzv. přímé měnové transakce (OTM), tedy přímý nákup dluhopisů států, které žádají o pomoc z tzv. stálého záchranného valu ESM. Tento instrument zafungoval paradoxně pouze jako jaderný odstrašující prostředek, nebylo třeba jej využít a poté, co se trhům dostalo ujištění, že i Evropský soudní dvůr považuje tuto možnost za legální, začaly výnosy ze státních dluhopisů a rizikové prémie klesat.
Řecko stále více směřovalo k tomu, že zůstane v eurozóně izolovaným příkladem, který nebude schopen přenášet nákazu.
K Draghiho (oproti jiným velkým centrálním bankám světa) pozdnímu „aktivismu“ přičtěme ještě kvantitativní uvolnění, jež začalo letos: to nejen brání deflaci, ale také vrací důvěru na trhy.
Když před pár týdny ECB odmítla navyšovat likviditu řeckým bankám, leckdo znovu zapochyboval, jestli ono „cokoli“ ještě platí a jestli se vůbec vztahuje na Řecko.
Dnes ECB řeckým bankám opět likviditu dodává a právě v době „slavného výročí“ to vypadá, že Draghi svůj slib dodržel, což je koneckonců základ důvěryhodnosti centrálního bankéře.
Jestli však „cokoli“ platí stoprocentně i pro Řecko a jestli bude i pro Řecko „stačit“, je však otázka, kterou budou testovat i následující měsíce. Výročí může Draghi slavit. Projevil se jako prozíravý expert na svém místě a nebojme se říci, že také jako odvážný muž.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011.
