Oliver Cromwell rozpustil v roce 1653 anglický parlament. Na rozdíl od Trumpa se mu to povedlo. Louis Napoleon rozpustil francouzské Národní shromáždění v roce 1851. Také uspěl a vzniklo tzv. druhé impérium. Co pochod Mussoliniho na Řím v roce 1922? Král Viktor Emanuel odmítl vyhlásit výjimečný stav a jmenoval Mussoliniho premiérem.
Hitlerův pokus o puč v mnichovské pivnici skončil v roce 1923 fiaskem, takže podobně jako teď Trumpův. Jenže mnichovský pokus o puč se neodehrál v hlavním městě a neinspiroval ho kancléř ani prezident.
Lze diskutovat o paralele s Japonskem ve 30. letech, ale tehdy – jako při většině latinskoamerických pučů – hráli klíčovou roli důstojníci. Podobně tomu bylo ve Španělsku v roce 1981, kdy se 200 příslušníků občanské gardy pod vedením plukovníka Antonia Tejera Moliny pokusilo zmocnit parlamentu. Rozdíl je v tom, že americké ozbrojené složky by se nikdy nepodílely na neústavním pokusu získat moc. Podpora Trumpa klesá úměrně výši postavení ve velící struktuře. Trump má velkou podporu mezi obyčejnými policisty a může tu být i souvislost s tím, jak snadno pronikli demonstranti do Kongresu. Spíše to ale vypadá, že policistů bylo prostě málo.
Může Trumpův kult pokračovat i poté, co Trump skončí jako prezident? Nebyl by první lídr v historii, který by měl oddané následovníky, kteří se k němu budou vztahovat jako k právoplatnému prezidentovi. Mohlo by jít o něco na způsob jakobitů, kteří dlouhé dekády po sesazení anglického krále Jakuba II. v roce 1688 usilovali o návrat stuartovců na trůn. I kdyby byl Trump starý a zdraví už mu nesloužilo, máme tu příklad třígenerační rodiny Le Penů ve Francii.
Dnešním médiím a sítím dominuje akcelerující polarizace společnosti, která má už potenciál přerůst v občanskou válku. Možná jsme byli též svědky ekvivalentu povstání Johna Browna v předvečer války Severu proti Jihu, jakkoli jsou Trumpovy názory spíše opačné než abolicionisty Browna. Možná se jen vynořujeme z první vlny trumpismu. Objevují se nové varianty viru covid-19, jež se šíří rychleji – a i trumpismus se může vrátit ve virulentnější formě.
Polarizace se může zhoršovat, ale je tu také fakt posílení středu. Trump sice prohrál volby, ale prohrálo je i levicové křídlo Demokratické strany. Joe Biden ztělesňuje střed a k moci se nedostal na modré vlně, protože mnoho voličů sice nepodpořilo Trumpa, ale v kongresových a senátních volbách dalo hlas republikánům.
Nejvlivnější republikáni, jako šéf senátní většiny (brzy menšiny) Mitch McConnell a viceprezident Mike Pence, vlastně již ukončili románek republikánů s Trumpem. A nejslabší možná demokratická většina v Senátu i zúžení většiny ve Sněmovně reprezentantů, to by také mělo posílit střed.
Poté, co Američané zažili infekci trumpismu, si možná vytvářejí rezistenci. Trump bude bez moci, pod tlakem žalob a soudů, jeho finance budou v rozkladu a ještě je odříznut od sítí. Každá pandemie skončí – a stejně tak skončí mánie trumpismu. Trumpovo reprodukční číslo se ocitne pod jedničkou a stane se pouhou sezonní vzpomínkou, která bude vážně ohrožovat jen ty s intelektuálním ekvivalentem zvýšené komorbidity.
Tolik výňatky z Fergusona. Otázkou je, zda názor o posílení středu není moc optimistický. Spíše posílila nadvláda pěti technologických firem, která – když jsme u historie – v lecčems připomíná naši normalizaci: seznamy lidí, které nemá nikdo zaměstnat, vyhazovy z práce, sypání si hlav popelem, cenzura a mazání ze sítí i z historie, poučení z krizového vývoje a podobně. Současnou čínskou realitu zase připomíná využívání technologie rozpoznávání obličejů a tendence k bodování obyvatelstva.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
