Autor dále specifikuje svou starší tezi (Více najdete zde), že příměří na Ukrajině a rolování dluhu nesolventního státu je vlastně totéž. Evropská politická a ekonomická diplomacie je pouze schopná odvrátit katastrofu, ale nemá žádný strategický cíl. Někteří pragmatici v Evropě říkají, že je možné rolovat úvěry donekonečna; když se to dělá dost dlouho, je to vlastně ekvivalent odpisu dluhu, politicky je to ale snazší, protože ztráta se nemusí přiznat. Ekvivalent ve vojenském konfliktu je, že když obnovujete příměří dostatečně často, skončíte v míru.
Je to nejen nemorální představa, ale není to ani praktické. Když se pořád všechno jenom protahuje a předstírá se řešení, ekonomika skončí v implozi.
Podobně s Ukrajinou – politika opakovaných příměří nakonec skončí tím, že Ukrajina dopadne jako „failed state“ a skončí stejně jako nestabilní nárazníková zóna mezi EU a Ruskem.
Následuje vyznání autora coby zklamaného eurooptimisty: EU má podle něj méně společného trhu ve financích a bankovnictví než před rokem 2008. Britská vláda chce omezit právo občanů EU usadit se, kde chtějí, a eurozóna degenerovala v moderní verzi zlatého standardu s výstupními dveřmi.
Gideon Rachman se v témže listě taktéž rozzlobil (Více najdete zde) a ve svém komentáři o vraždě Němcova dochází k závěru, že pokusy o dialog s ruským vůdcem Putinem nikam nevedou, Západ se musí soustředit na zadržování Ruska (containment), stejně jako tak činil kdysi se Sovětským svazem. Znamená to jednoznačně razantní navýšení ekonomické pomoci Ukrajině. Znamená to zvýšené výdaje na obranu, znamená to silnější přítomnost NATO v Polsku a Pobaltí a znamená to i přísnější ekonomické sankce, především vůči ruské vládnoucí elitě.
Předpověď , že Čína předběhne USA jako největší ekonomická velmoc, je prý nepodložená. Tvrdí to alespoň Roy Smith, partner Goldman Sachs, který stejně na začátku 90. let předpověděl zastavení vzestupu Japonska. Nikdo s ním prý nesouhlasí, ale stejně s ním prý nikdo nesouhlasil ani na začátku 90. let.
Čínská rizika jsou podobná jako faktory, které odstartovaly japonskou krizi na počátku 90. let: špatné úvěry, vysoké ceny akcií, nemovitostní bubliny. Čína se prý časem stane leda další bývalou skorosupervelmocí, která se supervelmocí nakonec nestala. Podobně jako Japonsko má i Čína problémy s demografickým vývojem a penzijním systémem.
Čína neskončí jako Japonsko, ale její ambice stát se globálním lídrem budou časem výrazně sraženy dolů.
Andy Mukherjee píše na Reuters, že indická vláda se rozhodla masivně investovat do infrastruktury, bez ohledu na to, že to znamená oddálení cílů fiskálních korekcí. Investice mají být podobným růstovým impulzem, jako když Britové před 150 lety postavili v Indii železnice; právě na jejich modernizaci se investice také zaměří.
Rizikem pro Indii je zdražení investic v souvislosti s očekávaným odlivem investic do USA kvůli vyšším úrokům.
Autor upozorňuje, že vyspělé země si nyní půjčují rekordně levně a přitom by měly využít situace a rovněž více investovat do infrastruktury.
