Počet lidí přepravujících se přes moře také dramaticky narůstá. Na třech ostrovech v Egejském moři jich během tří hodin v neděli přistálo 400. Řecká vláda poslala textové zprávy na všechny telefony v oblasti, varuje před ilegálním překračováním hranice. Vláda varuje uprchlíky, že je bude vracet rovnou do země původu bez toho, aby procházeli azylovou procedurou a zapracováním osobních údajů. Otázka je, jestli je to právně možné.
Uvidíme, co na to EU na mimořádném summitu svolaném na tento týden. Řecko poslalo do oblasti vojenské lodi, jenže ty nemohou nic zvláštního dělat. Země také postrádá infrastrukturu a prostředky k tomu, jak uprchlíky rychle vracet domů, nehledě na to, že do některých syrských provincií nelze lidi vracet vůbec.
Řecko viní tureckou vládu z toho, že posílá a popouzí uprchlíky k řeckým hranicím a ostrovům záměrně. Německý deník FAZ konstatuje, že je zajímavé, že uprchlíci se vůbec nesnaží dostat do EU skrze turecko-bulharskou hranici. K tomu ale dodejme, že takhle to bylo i v letech 2015 a 2016, není to žádná novinka. Krom toho, že Řecku Turecko vždy rádo zatopí, dodává deník FAZ, že Erdogan je možná bulharskému prezidentu Borisovovi vděčný za to, že v minulosti vydával do Turecka politické uprchlíky, možná v rozporu s mezinárodním právem. Náš závěr je, že uprchlíci se vůbec neradi vydávají cestou nových členských zemí EU. Tyto země jsou chudší, internace uprchlíků přísnější a obyvatelstvo vůči migrantům méně vstřícné.
Jaký je záměr Erdogana, není vůbec jasné. Může chtít od EU více peněz, dlouhodobě žádá, aby peníze z EU šly rovnou tureckému státu, nikoli neziskovkám a humanitárním organizacím. Nezapomínejme, že Turecko je sice autoritářské, ale přece jen to je demokracie a Erdogan čelí domácí opozici, která může těžit z toho, že odpor k dalším uprchlíkům ze Sýrie v Turecku narůstá.
Jaká je souvislost s konfliktem v oblasti syrského Idlibu? Bude-li mít Turecko v rámci konfliktu s Asadem podporovaným Rusy nadále velké ztráty na životech svých vojáků, může to také oslabovat Erdogana vnitropoliticky. Zatímco Rusům a Putinovi je to vcelku jedno.
Názor Monitoru JM je, že Rusko hrotí konflikt v Idlibu záměrně, protože vyvolání další masivní uprchlické vlny je v ruském zájmu, je to asi i ten hlavní ruský plán. Nová uprchlická krize bude rozkládat Evropu a zvyšovat podporu nacionalistických a protievropských stran, což je jednoznačně hlavní ruský dlouhodobý geopolitický zájem: slabá a rozložená Evropa. Je to také hlavní důvod ruského angažmá v Sýrii. Erdogan bude muset Putinovi nejprve demonstrovat, že požene dostatečné masy uprchlíků přes hranice EU, a teprve potom Rusko možná dotlačí Asada k nějakému příměří s Tureckem v okolí Idlibu.
Jak se EU poučila z uprchlické krize let 2015 a 2016? Jaká dlouhodobá opatření přijala? Jaké reformy v této věci? EU se spolehla výhradně na faustovský pakt s Erdoganem, kterému poslala miliardy eur za to, že bude držet uprchlíky u sebe doma a bránit pašerákům v provozu. Tentokrát už Angela Merkelová z vnitropolitických důvodů nemůže udělat to co v roce 2015, tedy vpustit najednou milion a půl uprchlíků do země.
Na serveru Eurointelligence.com docházejí ke svému obligátnímu závěru. První stadia evropské integrace, jako byly celní unie, společná zemědělská politika a jednotný trh EU, vytvořila dostatečně funkční rozhodovací aranžmá a instituce. Nové projekty vytvořené po maastrichtské smlouvě jako měnová unie, schengenský prostor a dublinské smlouvy o migrační politice, zahraniční a bezpečnostní politika – to jsou všech projekty do dobrého počasí, vysoce ambiciózní, ale bez dostatečné institucionální výbavy a pojistných a rozhodovacích mechanismů pro případ krize a krizových scénářů.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
