V kauze kradeného obrazu Severní krajina od Toyen padly dvouleté podmínky |
Jednu z postižených znám a byla jsem očitým svědkem bezmoci, kterou policie a soudy několikrát přiživily. Je pochopitelné, že poté, co se jim obraz vrátil, už ho nechtěli mít v majetku a rozhodli se pro prodej. A nabídli ho státu, který opět selhal, neměl na tento krásný obraz peníze, což je směšné ve srovnání s tím, jaké sumy požírají jiné resorty, třeba doprava nebo obrana. Takže dílo zakoupil soukromý majitel a veřejnost obraz uvidí v kutnohorské GASK.
Stát a jeho orgány se v této kauze vůbec vyznamenávaly, a i když nakonec první zloděj sedět šel, partička šejdířů, jež se snažila obraz zašantročit, vyvázla jen s podmínkami.
Obraz, který byl v majetku rodiny Filípkových šedesát let, ukradl mladík ze sousedství v roce 1992. Rodina krádež okamžitě ohlásila, a i když byl zloděj záhy identifikován, policie ho nedokázala dopadnout a obraz se dostal na Slovensko, kde na pár let zmizel.
Vynořil se u galeristy Antoše a ten obraz prodal v roce 1996 bývalému lampasákovi Josefu Běhunčíkovi. Tehdy se okradení dozvěděli, že obraz je na světě a že se s ním obchoduje, což opět oznámili na policii. Posléze se toto oznámení ani nenašlo a policie popřela, že by s prodávajícím galeristou mluvila. Běhunčík pak mohl tvrdit, že netušil, že jde o kradené dílo, a to i přesto, že dokumentace k obrazu byla plná výmyslů a postrádala základní údaje.
Znalec Toyen: ukradená Severní krajina je pravá |
Zlatý hřeb ovšem přišel až nakonec, asi za deset let se na rodinu Filípkových obrátili sběratel a absolvent dějin umění Patrik Šimon a sochař Pavel Filip s nehorázným návrhem. Sdělili, že chtějí obraz koupit, a žádali, aby se majitelka Mlada Filípková vzdala práv k němu, za což jí nabídli dva miliony korun (sic!).
Filípkovi informovali policii a předstírali, že o nabídce uvažují. Obraz už byl zanesený v databázi Interpolu jako ukradené dílo, a tak policie u nich v bytě nainstalovala odposlechy a nahrávala telefonáty. Tak zjistila, kdo je majitelem díla, a požádala ho o něj. Z odposlechů mimo jiné vyšlo najevo, že povedená partička by se nezastavila ani před fyzickým násilím.
Ale to ještě nebyl konec, soudní tahanice trvaly dalších dvanáct let a obraz byl v soudní úschově. Běhunčík totiž podal žalobu na určení vlastnictví a tvrdil, že obraz nabyl v dobré víře a že si ho koupí vydržel. Případ skončil u Nejvyššího soudu, jenž zamítl dovolání Šimona a Filipa, soud o vydání obrazu pak Mlada Filípková vyhrála.
Je to neskutečný případ, skvělá vizitka pro policii a justici. A pak Patrik Šimon na kameru klidně řekne, že jedna nespravedlnost nahradila druhou, inu drzost podvodníků je neotřesitelná, zvlášť když vidí, že se jim až tolik stát nemůže.
