Oproti tomu britská premiérka Theresa Mayová vstupuje do jednání o brexitu velmi oslabena. Oba lídři spolu dnes budou večeřet v Paříži. Podle komentátora Financial Times Gideona Rachmana ale nelze čekat, že by měl energií a úspěchem nabitý Macron nějakou potřebu Mayové pomáhat s brexitovou patálií.
Leckdo se mylně domnívá, že kombinace silného Macrona a slabé Mayové zbaví Británii povinnosti podstoupit tvrdý brexit, který si předtím sama vybrala. Macronův program revitalizace Francie souvisí s jeho představou o fungování EU a hlavně eurozóny. Macron chce více integrace eurozóny, dokonce žádá společného ministra financí. Chce znovu nastartovat německo-francouzský motor a vlastně mu bude vyhovovat, že tak bude moci zkoušet činit bez Británie, když se navíc může důvodně obávat, že „window of opportunity“, tedy příležitost nějak a někam posunout evropskou integraci, se brzy nebo časem zase může zavřít.
Británie vždy fungovala jako brzda evropského federalismu. Macron si může myslet, že EU bez Británie bude otevřenější francouzským myšlenkám. Macronova konkurentka Le Penová navíc uváděla brexit jako příklad, který by měla Francie následovat. Takže Macron potřebuje svým voličům demonstrovat, že brexit přinese Britům pouze trápení.
Zajímavé je, že Rachman zdůrazňuje, že rozšíření EU na východ – což prý byla politika výrazně prosazovaná Británií – omezil francouzské slovo v Evropě. Polsko a Maďarsko se nyní v Evropě svou neliberální politikou samy marginalizují, a Macron navíc prosazuje tvrdé sankce proti Polsku. Macronovým cílem může být, aby se EU rozhodovala více jako původní, jádrová šestka z konce 50. let.
...
Jaký bude osud premiérky Mayové? Z analytického pohledu to vypadá, že ve funkci premiérky přežije. Kdyby ji totiž toryové pohřbili, skončila by i naděje na těsnou koalici s DUP. Konzervativci by také museli počítat s tím, že jejich nový lídr – třeba Boris Johnson – vyhraje volby. Poslanci za Konzervativní stranu věří, že držet oslabenou Mayovou v Downing Street je pro ně pořád lepší než všechny jiné alternativy.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
