Na otázku po nejznámějším díle Jaroslava Haška odpověděl upřímně „to nevím“, otázkou po dílech Karla Čapka už vypadal dotčen a ztěžka z paměti vytáhl Válku s mloky. Na nápis nad oponou Národního divadla si mlhavě vzpomněl až s dopomocí. Takovou zjevnou absenci takzvaného všeobecného přehledu nelze svést na momentální „okno“ nebo na případné vyčerpání z jiných otázek, které se třeba v sestřihu neobjevily.
Babišův trapas mezi dětmi. Neznal planety, Švejka ani žaludky krávy |
Ještě významnější než expremiérova neznalost jsou některé komentáře, jež si pak bylo možné přečíst pod články o tomto faux pas. Část z nich nejspíš pochází od provokujících trollů, ale některé jsou možná i zcela upřímné, když se ptají: A proč by měl takové věci vlastně někdo, třeba i budoucí prezident, vědět? Jakkoli se většině z nás asi zdá absurdní představa českého prezidenta, jenž nezná Švejka nebo nápis Národ sobě, vypadá to, že bude přibývat lidí (a Babiš je zjevně jedním z nich), kteří toto pojetí základní vzdělanosti chápou jako zastaralé harampádí.
Něco, co se museli ve škole učit, bylo jim to cizí a protivné, pak to bez lítosti zapomněli a už to nikdy nepotřebovali. A jsou třeba úspěšní v něčem, co dnes naopak reálně hýbe světem. Nejsou náhodou jejich znalosti cennější než povědomí o dávno mrtvých literátech (a samozřejmě i o těch živých)? A měli by se stydět, když neznají něco, čím se neživí?
Nadcházející prezidentská volba tak náhle získala zajímavou dimenzi. Ukáže se, kolik z nás fandí pragmatické budoucnosti bez historie, literatury, koneckonců i bez okolního vesmíru. Možná taková bude.
