Matematická teorie her poskytuje teoretický rámec pro strategické rozhodování na všech úrovních: od jednotlivců přes firmy až po celé státy. Nezkoumá hry jako šachy, poker nebo Monopoly. Předmětem jejího zkoumání jsou situace, kdy dvě protistrany mají možnost se rozhodnout různými způsoby, přičemž dopady jejich rozhodnutí jsou vyjádřeny tabulkou, tzv. výplatní maticí.
Kdo se nebrání, prohraje
Soužití dvou sousedních států bychom mohli modelovat hrou, kde obě strany (označme je jako A a B) mají možnost výběru mezi agresí a neagresí. Vzájemná neagrese je oboustranně výhodná. Pokud však strana A zaútočí a B se nebrání, A vydělá více a B hodně prodělá (stejně je tomu i naopak). Pokud jedna strana útočí a druhá se brání, prodělají obě (ale napadený ztratí méně než v případě absence obrany).
Na demonstraci Palestinců dorazila také ministryně obrany Černochová. V izraelské vlajce |
Takto definovaná hra velmi zhruba popisuje vztahy mezi dvěma zeměmi, které nejsou úplně navzájem přátelsky naladěné. Jaká je optimální strategie? Hráč má začít spoluprací. V dalších tazích hráč napodobuje poslední akci soupeře. Pokud soupeř v posledním kole spolupracoval, spolupracuje hráč i v aktuálním kole. Pokud soupeř zaútočil, zaútočí i hráč. Hráč však přestane útočit, jakmile se soupeř vrátí ke spolupráci. Odveta by měla mít stejnou sílu jako útok.
Gándhíovská politika neoplácet násilí násilím může fungovat pouze tehdy, pokud protivníkem je civilizovaný stát, nikoli však obecně.
