Žena spolupracuje, písemně slíbila, že se bude pravidelně hlásit, a pravděpodobnost, že uteče třeba do Belize či jiného státu, který do Česka nevydává, je minimální. Navíc nehrozí recidiva. Kriminalisté a státní zástupce jsou prý zaskočeni, chtěli mít tu paní za mřížemi „pro sichr“.
Soud potvrdil milionový postih pro střelce z úřadu práce. Aero Vodochody ale chtělo víc |
Na matky vražedkyně dětí jsme přísní. Ne že by jejich zločin byl jakkoli bagatelní, ale mateřství pojímáme schizofrenně. Na jedné straně vyžadujeme striktní účast lékaře u porodu, matce odepíráme nárok na kontrolu porodu a na druhé straně pak, když už žena porodí a po tomto výkonu na hranici života a smrti dítě zabije, trestáme ji velmi přísně. Jako by páchala úkladnou vraždu a nemohla trpět poporodním stresem.
Z většinového pohledu je zřetelně vidět, že žena je považována za médium, které, když už otěhotní, je povinováno společnosti „dodat“ příštího daňového poplatníka, starat se o něj a za každý prohřešek proti předpisové výchově jí hrozí trest. Přitom nás vlastně nezajímá, v jakých podmínkách žijí ženy, které poslušně porodily, ale třeba nemají funkční rodinu a otec se jaksi vypařil. Kdy se začneme na vykuky, kteří opustí ženu a dítě, dívat jako na zrůdy? Nakládáme ženám obrovskou odpovědnost, zároveň je považujeme za sui generis nesvéprávné bytosti, což nám ovšem nebrání je tvrdě trestat.
Aby mi bylo dobře rozuměno, nad každým podobným případem, kdy matka zabije své dítě, bychom se měli zděsit sami nad sebou. Proč tu nešťastnou paní nenapadlo požádat někoho o pomoc? Proč nedala dítě do baby boxu? Proč jí nepomohl otec dítěte? Kde je osvěta? Selhali jsme. Na téhle tragédii jsme totiž nepřímo účastni my všichni, když už matky zaměstnáváme „v úkolu“.
