Mírové soužití?

Paroubkova chruščovizace je celkem pochopitelná. Drtivě zvítězil ve volbách, ODS a její předseda mají velký problém. Je v situaci, kdy si vstřícnost může dovolit, navíc ví, že vstřícnost k poraženému sluší. Zdůraznil, že je mu lhostejné, zda v ODS zvítězí Bémova či Topolánkova frakce. Mluví nepochybně pravdu: dostal se do situace, kdy si může vybírat nejen mezi KSČM, malými stranami a ODS, ale i mezi dvěma frakcemi v ODS. Je v jeho zájmu, aby ta situace vydržela co nejdéle.

Topolánek si pro jednání s Paroubkem vytyčil limity: domluvit se s ním na organizaci českého předsednictví EU a na zahraničněpolitickém směřování lze, udělat z toho princip a dohodnout se s ČSSD na dlouhodobém obchodu ne. Své představy má ovšem i Paroubek. Prohlásil, že chce oddělit předsednictví EU od domácí politiky, to zní slibně. Vláda by ovšem neměla nadále dělat chyby.

Například „pokud zkoriguje svoji politiku a půjde cestou trošku rozumnější, to znamená zastavení těch protilidových reforem, tak by mohla vydržet až rok a půl“. Je pozoruhodné, že něco podobného chce na Topolánkovi i Bém: aby zůstal předsedou koaliční vlády, která ze své povahy nemůže udělat nic rozumného, až do voleb v roce 2010. Tím by se odepsal Topolánek, ale i ODS vůči ČSSD.

Paroubek rovněž vytkl vládě, že se v rusko-gruzínském konfliktu postavila jednoznačně na stranu Gruzie. Navíc se nyní ČSSD cuká schválit navýšení českého kontingentu v Afghánistánu, což ohrožuje věrohodnost České republiky v očích spojenců. Nedovedu si představit, jak se chce Topolánek s Paroubkem dohodnout na zahraničněpolitickém směřování, aniž by podstatně revidoval dosavadní zahraniční politiku své vlády.

Ze zkušenosti víme, že chruščovovský obrat k mírovému soužití má své zvláštnosti. Topolánka čeká nesnadný úkol: nepohřbít sebe samého pod podbízivými nemravnými návrhy oponentů.