Žádná kaše, ani ta politická, se nejí tak horká, jak se uvaří. Není ale vyloučeno, že tato bude přinejmenším hodně dlouho stydnout. Ukáže samozřejmě až čas, přinese-li hlasování fatální výsledek a jestli bylo oprávněné varování před návratem toxického spojení státu s mafií a nebezpečně vstřícnou tváří nastavenou Kremlu. Existuje ale několik důvodů, proč alespoň trochu „zklidnit hormon“.
Premiér zapomněl občanku, Čaputovou zdržel nerozhodný muž. Slovensko šlo k volbám![]() |
Na rozdíl od roku 1998, kdy skončila éra autokratického premiéra Vladimíra Mečiara, který ze Slovenska udělal černou díru na mapě Evropy, se tentokrát neuchází o přízeň voličů sjednocená kandidátka odpůrců hlavního „škůdce“. Kolem pětiprocentní hranice zvolitelnosti do parlamentu osciluje několik stran a má se za to, že je to důsledek přehnaných ambicí jejích lídrů a neschopnosti domluvit se na společném postupu. Interpretovat se to dá ale i tak, že možný návrat expremiéra Roberta Fica a jeho strany Smer pro ně není až takovou hrozbou jako před čtvrt stoletím prohlubování mečiarovské izolace země.