Petr Zídek polemizuje v LN ze 17. června s mým článkem o tom, že bylo třeba omilostnit bývalou prokurátorku Brožovou-Polednovou a vytýká mi, že jsem nechal stranou skutečnost, že se za své činy nekála. K věci jsem se vyjádřil ve svém internetovém zápisníku, to pan Zídek samozřejmě nemůže vědět, ale pro pořádek, protože to považuji za zásadní věc, to cituji:
Milost v žádném případě neznamená odpuštění viny, ale upuštění od (v tomto případě podstatného zbytku) trestu. Účinná lítost je něco, co zohledňuje soud při stanovení rozsudku, a předpokládám, že její nedostatek zohlednil i v tomto případě. Milost naproti tomu je něco, co sic člověk nemusí, v původním (náboženském) slova smyslu dokonce ani nemůže zasloužit. Je to projev nemotivované vstřícnosti (ze strany toho, kdo ji uděluje, ať už jejím Bůh nebo světská instance), v případě Brožové by mělo jít o zohlednění jejího vysokého věku. Vysoký věk není samozřejmě zásluha, ale je to něco, co je třeba vzít v úvahu. Ze společnosti, která není schopná milosti a nemá ani jasno v tom, co to milost je, jde hrůza.
A podotýkám: za prvé, francouzský soud jistě jednal správně, když odsoudil Papona, stejně jako český soud jednal správně, když odsoudil Brožovou-Polednovou. Jiná věc je, zda francouzský stát jednal správně,když odsouzeného neomilostnil. To ale není můj problém, ostatně francouzský stát není pro nás žádný mustr. A za druhé: světská spravedlnost je nedokonalá, a tak se může stát, že přijde pozdě. Přesvědčení, že je to jediná možná forma spravedlnosti, vede k nelidskému a ukrutnému jednání. Jistě, paní Brožová-Polednová se taky chovala nelidsky a krutě. Ale to ji v té nelidskosti a krutosti máme napodobovat?
Milost v žádném případě neznamená odpuštění viny, ale upuštění od (v tomto případě podstatného zbytku) trestu. Účinná lítost je něco, co zohledňuje soud při stanovení rozsudku, a předpokládám, že její nedostatek zohlednil i v tomto případě. Milost naproti tomu je něco, co sic člověk nemusí, v původním (náboženském) slova smyslu dokonce ani nemůže zasloužit. Je to projev nemotivované vstřícnosti (ze strany toho, kdo ji uděluje, ať už jejím Bůh nebo světská instance), v případě Brožové by mělo jít o zohlednění jejího vysokého věku. Vysoký věk není samozřejmě zásluha, ale je to něco, co je třeba vzít v úvahu. Ze společnosti, která není schopná milosti a nemá ani jasno v tom, co to milost je, jde hrůza.
A podotýkám: za prvé, francouzský soud jistě jednal správně, když odsoudil Papona, stejně jako český soud jednal správně, když odsoudil Brožovou-Polednovou. Jiná věc je, zda francouzský stát jednal správně,když odsouzeného neomilostnil. To ale není můj problém, ostatně francouzský stát není pro nás žádný mustr. A za druhé: světská spravedlnost je nedokonalá, a tak se může stát, že přijde pozdě. Přesvědčení, že je to jediná možná forma spravedlnosti, vede k nelidskému a ukrutnému jednání. Jistě, paní Brožová-Polednová se taky chovala nelidsky a krutě. Ale to ji v té nelidskosti a krutosti máme napodobovat?
