Nevítaný prezident. Steinmeier to ale možná schytal od Kyjeva za někoho jiného

Jako by to trochu patřilo k bontonu a zároveň platilo, že kdo nebyl v Kyjevě u prezidenta Volodymyra Zelenského a nenavštívil některé z míst, kde se odehrály masakry civilistů, jako by nebyl. Už se tak zapomíná, že první, kdo se do Kyjeva odvážili za úplně jiné situace, byli premiéři Česka, Polska a Slovinska.

ZVĚŘINA: Výrobna nepřátel. Česká politika se proměnila v ideologické divadlo

Ve středu tam zavítala čtveřice evropských prezidentů, kromě Andrzeje Dudy z Polska i prezidenti Litvy, Lotyšska a Estonska, Gitanas Nauseda, Egils Levits a Alar Karis. Původně měl s nimi přijet i německý spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier. Ale nedorazil, ukrajinská strana prý dala najevo, že německá hlava státu není na Ukrajině vítána. Důvodem je, že současný prezident je vnímaný jako někdo, kdo svými rozhodnutími nahrával Rusku, a tím pádem podceňoval nebezpečí pramenící z neoimperiálních postojů šéfa Kremlu Vladimira Putina.

Pro německého politika, který v polovině února zahájil druhé prezidentské období, muselo být kyjevské ne k jeho návštěvě šokem. Možná bude na danou událost jednou nahlížet jako na největší krizi své dlouhé politické kariéry.

Není ale ani vyloučeno, že to Steinmeier „schytal“ za někoho jiného, třeba bývalého kancléře Gerharda Schrödera, jehož byl pravou rukou. Schröder, který je Putinovým osobním přítelem a stále sedí ve vedení několika ruských státních energetických koncernů, vytvořil předpoklady, aby se Německo a s ním i celá Evropa staly výrazně závislejší na ruském plynu.

Ruské servery si „půjčují“ snímky západních fotografů a vykládají je po svém. Zneužily i fotky Čecha

Se Steinmeierovým jménem jsou spojeny i Minské dohody z roku 2015, které byly pokusem přinést pokud ne mír, tak aspoň klid zbraní na východ Ukrajiny. Paříž a Berlín, respektive tehdejší šéfové diplomacie, Laurent Fabius a Steinmeier, byli jejími kmotry. Dohoda nikdy pořádně nefungovala. Pomineme-li několik příměří a výměn zajatců, udržovala konflikt okolo samozvaných separatistických republik na Donbase jen pod pokličkou. V únoru se pak stala záminkou pro vpád ruské armády na Ukrajinu.

Na prezidentovu obranu je třeba uvést, že v minulých týdnech aspoň veřejně přiznal, že se v pohledu na Rusko a Putina mýlil. Nebyl ale zdaleka jediný. Třeba se brzy přidají i další politici a začnou si sypat popel na hlavu. Od exkancléře Schrödera to asi čekat nelze, na to mu jsou miliony inkasované z ruských státních firem příliš drahé. Ale podobné reflexe od jeho nástupců Angely Merkelové a Olafa Scholze by z důvodů politické hygieny neškodily.