Neděle 25. července 2021, svátek má Jakub
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Názory

NOVÁČEK: Senátní útok proti prezidentovi není pokusem o převrat

Prezident Miloš Zeman na tiskové konferenci spolu s rakouským prezidentem Alexanderem van der Bellenem. foto: ČTK

Názor
Senát to už měl zařazeno do programu minulý týden, nicméně usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost o tom, jak vzdálit Miloše Zemana z funkce prezidenta, přijde na řadu až na příští schůzi horní komory. Předsedou onoho výboru je nezařazený senátor Pavel Fischer, třetí nejúspěšnější kandidát v minulé volbě prezidenta.
  11:05

Leckoho tedy mohlo napadnout, zdali si touto iniciativou pan senátor Fischer nepřipravuje půdu pro účast v příští volbě hlavy státu. Jenomže vedle Fischera jsou do této iniciativy zapojeni nejen další senátoři, ale také kvalifikovaní ústavní právníci, s nimiž se zákonodárci radí. 

Nejspíš proto zhodnotil prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček situaci takto: „Zcela lživý útok organizované skupiny senátorů na prezidenta republiky je útokem na ústavnost, svobodu a demokracii.“ Citu plný a hlavně silně přeexponovaný výrok pana mluvčího bohužel velmi připomíná slovník normalizačních let. Nebo že by tomu bylo tak, že Hrad znervózněl?

Třetí pokus o katapultáž

Pokusy o odstranění prezidenta z jeho úřadu byly už dva. První z kraje roku 2013, poté co prezident Václav Klaus vyhlásil na Nový rok kontroverzní amnestii, jež omilostnila i privatizační podvodníky a korupčníky. Těsně před Vánocemi 2012 se jak dobří ptáci slétali z Kajmanských ostrovů a podobných rájů, aby byli na ruzyňském letišti zatčeni a předáni do vazby. Tím splnili podmínku, že amnestovaní se museli zdržovat na území ČR. Byl to hnus, a tehdy byl proti dosluhujícímu prezidentu Klausovi vyvolán tzv. impeachment. 

Obě komory parlamentu ale nedokázaly odhlasovat podání k Ústavnímu soudu drakonickou třípětinovou většinou a během lichvářských pouhých třiceti dnů, jak přikazuje ústava. Prezidentu Klausovi však mezitím vypršel jeho mandát, takže Ústavní soud se věcí již nemohl zabývat. Druhý pokus o katapultáž prezidenta z Hradu učinil až v roce 2019 senátor Václav Láska a týkal se již prezidenta Miloše Zemana. U Ústavního soudu však senátoři nepochodili.

Pavel Fischer a spol. na to ale jdou od lesa, a to prostřednictvím článku 66 ústavy. Ten mj. konstatuje, že „nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat a usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna a Senát“, přísluší výkon prezidentových kompetencí předsedovi vlády, předsedovi sněmovny, a kdyby ta byla v této době rozpuštěna, tak i předsedovi Senátu. 

Senátor Fischer osobně sepsal 42 stran textu, v němž bod po bodu připomíná podle jeho soudu hrubé ústavní přešlapy prezidentovy až po „vrbětickou kauzu“, v níž prezident Zeman nejen podle vzpurných senátorů ohrozil zájmy České republiky tím, že si mezi jinými předvolal na Hrad ke zpovědi policejního prezidenta Jana Švejdara, zdiskreditoval i Policii ČR coby oporu bezpečnosti státu. Mimochodem, pan policejní prezident Švejdar čelí za svou okamžitou vstřícnost vůči Hradu dvěma žalobám. Pro dobrotu na žebrotu!

Jinak řečeno, když si Senát osvojí usnesení Fischerova výboru, vydá důležitý signál prezidentovi. Pokud by stejné usnesení přijala i sněmovna, prezident by byl zbaven výkonu své funkce. Nikoliv drastickým impeachmentem, který z něj může činit téměř vlastizrádce, ale delikátně, třeba s tušených zdravotních důvodů.

Iniciátoři takovéto procedury by ovšem museli počítat s tím, že elegantně svržený prezident se může bránit odvoláním k Ústavnímu soudu. Pro takovýto pokus by bylo ovšem zásadní jeho načasování. Pokud Fischerovi projde jeho iniciativa v Senátu, je velmi nepravděpodobné, že by prezidenta obětovala sněmovna. I když stačí pouze prostá většina poslanců, právě tak jako senátorů, fungující trojspřeží poslanců ANO, SPD a KSČM by prezidenta podrželo. Máme ale před sebou volby a s dovolením si trochu zaspekulujme.

Představme si, že by většinu v příští sněmovně dala dohromady dnešní opozice, tedy Piráti a Starostové a koalice Spolu (ODS, TOP 09, KDU-ČSL). Protože zástupci dnešní sněmovní opozice mají v Senátu absolutní většinu 63 zástupců, není vyloučeno, že by v takovém případě rádi panu prezidentovi pohrozili prstem, že těch přešlapů ústavy a cukrbliků směrem k Moskvě už bylo dost.

Plody pragmatické politiky

V jednom ale dejme mluvčímu pana prezidenta Ovčáčkovi tak trochu za pravdu. Kdyby byl prezident seznán neschopným výkonu své funkce, více než o vítězství ve vnitropolitické šarvátce by šlo také a především o poničenou mezinárodní pověst Česka. Již takto je nalomená! Čím?

Nesolidaritou s EU, ochotou lačně od ní brát a pokud možno vracet jen málo, odporem jen k pouhé ideji přijetí imigrantů, s tímto zabedněným šosáckým přístupem! Jako by obhajoba lidských práv, kdysi to havlovský postulát naší zahraniční politiky, zmizela v nekonečnu. Ano, doba se sice změnila, ale lidé by měli zůstat lidmi, ať žijí kdekoliv na světe. Víceméně teď pomíjíme konflikt zájmů premiéra Babiše, který podle českých zákonů neexistuje, ale o němž je civilizovaná část Evropy přesvědčena, že o něm nejsou pochyby. Kam až jsme to dopracovali s tou pragmatickou politikou.

Na Hradě by si měli nicméně včas zamést před vlastním prahem. Žádné stromy totiž nerostou do nebe.

Autor je komentátorem Českého rozhlasu.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!