O jaké zásady usiluje paní Davouze?

Paní Davouze, kdysi jste psala neslušným způsobem o paní Paroubkové. (Nestihl jsem reagovat a kdosi se  ozval.) Také mám výhrady k politice Lidové strany. Ale jakým stylem píšete o křesťanství? Mám veliké výhrady k jednání pana Železného, ale ozval bych se, kdybyste vy nebo někdo jiný spojoval jeho jednání s židovstvím a vysmíval se židovskému náboženství. Tak se o Židech psalo před první světovou válkou. 
O jaké životní zásady usilujete vy? Jsou větší než ty, které citujete z kodexu křesťanů? Jak se vám daří pěstovat čisté svědomí? Co víte o „zpovědi“? (My tomu tak neříkáme.) Znalosti o odpuštění a odpustcích jste čerpala od komunistických učitelek nebo z hodin marxismu? Jsem farářem přes třicet let. Vyslechl jsem mnoho lidí, jež nebyli schopni sami narovnat své chyby a prosili Boha o pomoc. Zažil jsme i formální vyznání vin, ale každé poctivé přiznání vlastního selhání je pro mne velikým zpytováním i -mého svědomí. Ještě nikdy jsem se necítil lepší než kajícníci (sebe musím přece poměřovat jiným metrem). Nikdy bych si nedovolil zlehčovat ty, kteří na sebe sami přišli žalovat. Přál bych vám vyslechnout vyznání některých lidí. To byste koukala, jak jemné a ušlechtilé svědomí někteří lidé mají. Možná byste se pak styděla jako já, za svoji „lásku k bližnímu“.
Neposmívejte se jiným. Někteří lidé by vás mohli podezřívat, že zloděj volá: „Chyťte zloděje“.