O zemi, která si musí vymýšlet hrdiny

Článek o Cimrmanovi v New York Times čtenáře určitě pobavil. Přečíst si o tom, že kdesi v Evropě existuje národ, který si musí své hrdiny či geniální umělce vymýšlet, jelikož nikdy žádné neměl, sebevědomého Američana určitě potěší. A my Češi máme být pravděpodobně hrdi na to, že se o nás ve velké Americe takto pochvalně píše… Co vy na to? Já osobně jsem se urazil. Ne že bych se považoval za hrdinu nebo geniálního umělce, Pán Bůh chraň, ale jako příslušník této stále víc bezvýznamné česky hovořící komunity se ptám, kdy se už přestaneme chovat jako národ, který, kromě Cimrmana, nikoho jiného, kdo by stál za řeč, nemá? Čeští géniové byli a jsou, jak je vidět, vždycky v těžké ilegalitě, to už je nejspíš jednou provždy tak, to je prostě jejich prokletí, už snad od doby pobělohorské. Kdo by se dnes odvážil hrdým Američanům do očí říct, že právě Čech Antonín Dvořák naučil kulturně zaostalé (tenkrát!) Američany vnímat vážnou hudbu? Že právě Čech Rudolf Friml povýšil (původně!) primitivní  music-hallovou podívanou na pravý „americký muzikál“? Že všichni tvůrci všech slavných Terminátorů a jim podobných pouze více či méně zdařile kopírují geniálního českého literárního objevitele robotů Karla Čapka? Že nesmrtelná melodie „Roll out the barrels“, která prokazatelně pomohla americkým vojákům snášet útrapy druhé světové války, je jen překladem Vejvodovy původní české polky Škoda lásky? Pravda, s výjimkou Jana Žižky náš národ postrádá hrdiny typu Alexandra Makedonského, Caesara nebo Napoleona, kteří se zasloužili o slavné historické epochy hromadného vzájemného zabíjení lidí, ale to mu snad neupírá právo na alespoň nepatrnou kapku národní hrdosti! Cimrmana jsem měl vždycky rád, hlavně za dob totality, ale vydávat ho ve světě za jediného českého génia, to je poťouchlá urážka, kterou si nenechám líbit, stejně jako se  nikdy nesmířím s tím, že nejlepším českým zpěvákem byl letos „odborníky“ vyhlášen Matěj Ruppert, který zásadně zpívá pouze anglicky.