Téma knížky je jasné z jejího titulu, a skoro tak jasné je i její zaměření na čtenářskou obec laických příznivců češtiny, kteří se pokud možno nenásilnou formou chtějí dozvědět o naší mateřštině více, než jim přinesly občas možná nezáživné školní hodiny, a zejména jsou zvědavi na různé zajímavé detaily z její historie, gramatiky, slovní zásoby, vztahu k ostatnímu jazykům, pravopisu či dalších oblastí.
I lingvisté se někdy mýlí. Jazyk a myšlení fungují jeden bez druhého nefungují, za národní povahu ale jazyk nemůže |
Knížka si v zamýšleném okruhu čtenářů našla mnoho příznivců, o čemž svědčí mj. to, že je u několika knihkupectví vedena v rubrice „bestsellerů“ a na září vydavatelství Triton, kde vyšla, chystá již čtvrtý dotisk. (Aneb: když se sám nepochválím, kdo… atd.) Není však na světě člověk ten, jenž by se zavděčil lidem všem, jak praví lidová moudrost, a s knihami je to podobné. Mezi ty, jimž se knížka zřejmě nelíbí, patří bohužel i dvě mladé lingvistky, Edita Schejbalová a Barbora Genserová, které se rozhodly svou nechuť k ní vyjádřit i na stránkách Orientace LN ze dne 29. července t. r. ve stati V čem se lingvisté někdy mýlí.
