Šéf Senátu Přemysl Sobotka prý nerad cestuje a let do Pekingu je dlouhý, ovšem připouští, že téma Tibetu jej k cestě též zrovna nemotivuje. Dá se říci, že kromě prezidenta, který má alibi vpravdě neprůstřelné, všichni alespoň připouštějí, že otázka lidských práv hraje v jejich rozhodnutí roli. Nejzábavnější ústavní činitel je předseda sněmovny Miloslav Vlček.
Z konformismu sice také nepojede, avšak důvod nám neprozradí a sveřepě odmítá, aby bylo jeho rozhodnutí spojováno s politikou komunistické Číny. Brání se tím, že nevěří tomu, co viděl v televizi, a na čínské ambasádě mu říkali něco jiného. Že by se přední představitel opozice bál nahlas říci, na základě čeho se rozhodl, protože chce být se všemi zadobře?
Ne, samozřejmě panu Vlčkovi křivdíme, jeho postoj může být jedině nekompromisní variantou stranické politiky všech azimutů, které se momentálně trochu střetly. Možná je to mazané a lukrativní, ale vypadá to směšně.
