Jan Farský, donedávna oblíbenec s čistý štítem, úplně obyčejně podvedl své voliče, když jim během kampaně nepřiznal, že se chystá na osm měsíců zmizet z republiky. A poté projevil vpravdě neuvěřitelně nízkou sociální a politickou inteligenci, když úporně trval na své pravdě – navzdory mínění všech okolo.
Teprve když na něm kolegové z hnutí STAN tři hodiny klečeli a vyzvali jej k odchodu, kapituloval. Koalice věří, že se „Honza“ jednou vrátí, ale nesázejme na to příliš. Chybu může udělat každý, ale pan poslanec prokázal vpravdě minimální reflexi, minimální pochopení, jak smýšlejí lidé, které chce zastupovat. A to je nikoli podstata, ale bezpochy zcela zásadní součást politické práce. Jan Farský bezpochyby není žádný zločinec ani korupčník. Obvykle nelže, nekrade a ve sněmovně odvedl kus slušné práce – jen mu prostě některé věci nedošly a zjevně stále nedocházejí.
‚Nechci komplikovat fungování vlády.‘ Farský vyslyšel výzvu hnutí STAN a vzdá se mandátu |
Příběh jeho stáže však ukazuje, jak mimo je celé hnutí STAN. Zjevně jej vůbec nikdo, od kamarádů až po předsedu Víta Rakušana, nevaroval, jak je jeho původní rozhodnutí nesmyslné – jak dokazuje i věta z oficiálního prohlášení „... omlouváme se za to našim voličům – a vlastně i Janu Farskému, kterému jsme nebyli dostatečnou vnitřní opozicí“. Politika (nejen) STAN se soustředila na snahu „ukončit vládu Andreje Babiše“ (,jak píše sám Jan Farský), a toto přesvědčení o zásadním boji „dobra“ se „zlem“ zatemnilo mysl i lidem jinak politicky zkušeným a vnímavým, jako jsou Petr Gazdík či Martin Půta. A, přiznejme si, takřka všem ve vládní koalici – teprve když Farského začala ostře kritizovat většina spřátelených médií, ozval se proti jeho osmiměsíční absenci třeba vrchní Pirát Ivan Bartoš.
Fulbrightova komise je mimořádně skvělý projekt. Byla první, kdo pomáhal po roce 1989 klíčovým osobnostem a studentům poznávat velký svět a dodnes je neocenitelnou institucí při poznávání Ameriky. Na druhu stranu její stipendia nejsou nijak přehnaně prestižní, jak se nám snaží mnozí namluvit: od roku 1992 do roku 2019 podpořila Fulbrightova komise svým stipendiem téměř 960 českých stipendistů a více než 880 stipendistů z USA. A Oregon State University, kam pan Farský směřuje, je bezpochyby slušná univerzita, ale prozkoumáte-li různé světové žebříčky vysokých škol, pak zjistíte, že je zhruba na úrovní naší Karlovy univerzity.
Prostě slušný standard s bezpochyby mnohem bohatší knihovnu, ale to je tak vše. Pokud vám někdo vypráví, že osm měsíců bádání promění Jana Farského v Krále-Filozofa, jak se píše třeba na největším českém zpravodajském webu: „Jeden jediný politik vyzbrojený takovou zkušeností může pro Česko udělat víc než padesát poslanců, kteří byli nejdál v Brně“, tak buďte trochu ostražití. S realitou se to míjí stejně fatálně jako Farského přesvědčení s názory veřejnosti.
Farský mluví o „vědeckém projektu“, kdy bude zkoumat, jak by mohlo 250 let amerického federalismu pomoci EU v nejbližších 25 letech. I tady jeden pozvědává obočí. Za prvé si skutečně jen menšina občanů EU představuje tento spolek jako čistou federaci, s prezidentem a centrální vládou. A z historie 250 let amerického federalismu by se Mgr. Jan Farský také mohl dozvědět jedno velmi nepříjemné poučení: pokud se některé státy rozhodnou federaci opustit, ty ostatní mají plné právo na ně vojensky zaútočit a jejich odchod zastavit.
Stalo se to v roce 1861 a tento akt „federalismu“ stál životy 600 000 lidí, víc než všechny následující války dohromady a vzhledem k celé tehdejší třicetimilionové populaci naprosto neuvěřitelné číslo. Ale to je jen malý škodolibý podotek k Farskému vědeckém projektu – a nedočkavě čekáme, jaké závěry právník Farský ze svých amerických studií přiveze.
V den, kdy Jan Farský ohlásil své rozhodnutí na osm měsíců zmizet, jsem psal, že jde primárně o vztah pana poslance s jeho voliči, ale že pro STAN je takové rozhodnutí zcela sebevražedné. „Před příštími volbami budou všechny strany slibovat: ‚Naši poslanci, narozdíl do Starostů, neodjedou na dva roky na dovolenou do Ameriky!‘ Dát soupeřům do ruky takovýhle klacek, to vyžaduje dvě věci: buď hodně velké sebevědomí, nebo mozek velikosti hrášku.“
Vedení STAN ke stejnému závěru došlo nakonec také. Jen mu to trvalo o osm dnů déle.
