Bez očkování dětí covid neporazíme. Výrobci rozjíždějí zkoušky vakcín na dětech |
Zkusme pro jednou pohled z opačné strany. Zkusme si představit, kam to může směřovat, když opatření nezaberou a čísla neklesnou. Až s prorockou přesností popisuje naši současnost dialog z britského seriálu Jistě, pane ministře. Tváří v tvář jakémusi problému se prezentuje přístup čtyř fází: „Nejdříve budeme tvrdit, že se nic nestane.“
V další „Připustíme, že něco se stane, ale neměli bychom s tím nic dělat.“ Fáze tři: „Možná bychom s tím měli něco dělat, ale není nic, co bychom dělat mohli.“ Fáze čtyři zní: „Možná jsme s tím mohli něco dělat, ale nyní je beztak pozdě.“ Naši realitu dokreslují slova náměstka ministra zdravotnictví: „Covid je přírodní katastrofa a nikdo nic nezkazil.“
Velitelský můstek se proměnil ve velitelskou pavlač, kde se víc debatuje, než velí. Kapitán se zatím kaje, kudy chodí, ale stíhá se vyfotit s kdejakou bedýnkou vakcín.
Ďábel číhá v maličkostech
Předpovědi ukončení lockdownu jsou spolehlivé jako dlouhodobá předpověď počasí. Ve výsledku to obyvatele zajímá asi jako zda přesně za pět týdnů bude pršet. Ministr zdravotnictví odpovědně říká, že uvolňovat bychom měli, až bude pacientů s covidem v nemocnicích méně než tři tisíce nebo tisíc. To je jedno, protože lockdown tak dlouho nevydrží. On jaksi vyprchá. Jak se slunce opře do městských parků, nikdo nikoho doma neudrží. Disentní restaurace se pomalu otevírají. Vymáhání opatření prakticky neexistuje. Kdyby ano, za pár minut běží po sítích hysterické „Policejní stát!“
Když loni touhle dobou řekl tehdejší náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula, že se možná nepodíváme za hranice dva roky, nasazovali mu psí hlavu. Dnes, vzhledem k omezením, testům a karanténám, jej lze spíš vinit z přílišného optimismu.
Řešení existují, ale ďábel vězí v detailech, na které tu nikdo nemá čas. Zkraje týdne přišla ministryně přezdívaná Venezuela s nápadem, že se zavřou výrobní podniky. Tak se s povinným testováním ve firmách fofrovalo v řádech hodin. Přičemž zástupci průmyslu mluví již měsíce o tom, že má stát testování více podpořit. Vzniklé nařízení je epidemiology nepolíbené a s těmito vrozenými vadami teprve uvidíme, jak bude fungovat.
S virem se lze vypořádat dvěma způsoby. Buď jej zkusíme eliminovat, vyloučit z oběhu, anebo s ním budeme laškovat a zvykneme si. Hranicí prvního přístupu je to, jak moc a jak dlouho se necháme omezit, abychom se viru zbavili. Hranice druhého je, kolik si necháme líbit nemocných či mrtvých jako cenu za to, že se s virem naučíme žít. Limitem jsou nemocnice praskající ve švech. Tam už jsme. Nejenom nemocnice, ale i krematoria. To karlovarské se již rozbilo.
Stanovisko Klinické skupiny Covid z 13. dubna 2020 (mezičasem stažené) hovoří o „zavádění takových opatření, která povedou k přirozené imunizaci“, již považují za odborně správný postup a předpoklad k obnovení ekonomiky a normálního života občanů. Ať už z vůle odborníků, nebo přírody se promořujeme už dnes, jen se tomu tak neříká. Vadou na kráse je nedostatečná tvorba protilátek po mírném průběhu a opětovné infekce.
Před rokem jsme nevěděli o britské ani jihoafrické mutaci. Z republiky jsme udělali jeden velký pokusný inkubátor. Je otázkou času, kdy budeme mít vlastní mutaci, která si, při troše naší smůly, bude z očkování dělat dobrý den.
Zatím se mezi občany rozevírají propasti, jež tu před rokem nebyly. Příkopy mezi anoisty a ostatními či mezi kavárnou a Hradem vystřídala neustále se prohlubující propast mezi zavírači a otvírači. Spor je o to, jestli je lockdownu málo, nebo moc. Zavírači vědí, že „zero covid“ lze dosáhnout drakonickým uzavřením společnosti na krátkou dobu. Poté opatrným otevíráním. Drahé, účinné, loni to fungovalo, dnes na to nemá odvahu nikdo.
Druhá skupina je pak pestrá směsice takzvaných otvíračů. Hlásají „pusťte děti do škol a zbytek do normálního života“. Vzhledem k okolnostem je to rada typu: hrajte si s fénem ve vaně. Mezi nimi je mnoho těch, kdo si opravdu myslí, že je potřeba rozvolnit, že si to sedne samo od sebe. Zpochybňují zprávy. Když nesledují zprávy, zpochybňují čísla. Někteří pěstují konspirační teorie. Proč? Život a svět nemívá jednoznačné odpovědi. Naopak konspirace nabízí jednoduchý a definitivní pohled.
Veřejně známé osobnosti přispívají k neutěšenému stavu nedodržování opatření a (mírně řečeno) občanské netrpělivosti. Za tohoto kvasu je otázkou času, kdy někomu přeskočí v palici. Jako jistému důchodci, který před pár lety pro strach z migrantů házel klacky pod vlak.
Czexit jako cena za něžnost
Někteří tuší, někteří ne, že tím sedáme přímo na lopatu ruských zájmů. Čím hůře, tím lépe. Čím více covidem rozklížená společnost, tím větší snaha pomáhat. Zvací dopis je formalita a pisatelé se nabízejí. Před padesáti lety se vysílali vojenští poradci a zachránci v počtu divizí do Afriky, dnes jsou to sliby o vakcíně. Na to nepotřebuje nikdo být strategický analytik, stačí si povšimnout ruských médií. Interpretují domácí debatu o Sputniku rovnou jako projev hlubokého rozkolu v Evropské unii a českou nespokojenost s ní. Vrtěti psem jako z učebnice.
S vakcínami hrajeme frašku. Praktičtí lékaři si mají objednat vakcíny AstraZeneca přímo u distributora. Zkraje března. Obratem jim přijde odpověď, která začíná slovy „Jsem mimo kancelář. Budu zpět 30. dubna. (!)“ Následuje vysvětlení, že i kdyby ten někdo v kanceláři byl, je to málo platné, protože vyřizuje jiné objednávky. Hlava státu prorokuje, že v září budeme mít proočkováno. Asi ano, ale v roce 2022.
Volební kampaň bude kydání hnoje a kličkování mezi kravinci. Mnoho lidí se rozhodne nevolit nebo volit antisystémově. Jakýsi bonmot z internetu zní: okamurovci ještě pár měsíců nebudou dělat nic, až budou mít v říjnu 20 procent. Existuje i možnost, že by zemi řídil někdo manažerskými postupy, trochu opentlenými móresy ajťáků. Zda to doprovodí manažerským účesem, je v tuto chvíli zcela podružné.
Volby jsou běh na dlouhou trať a rozhodují se v cílové rovince. Může se stát, že současný kapitán vyhraje, a bude tak spolupracovat čert s ďáblem. Czexit může být cena za něžnost a za pár let se u prověrkových komisí bude zkoumat, jaký kdo měl v roce 2021 postoj k vakcíně Sputnik V. Něco vám to připomíná? Anebo to umíme jinak?
Text vyjadřuje autorův osobní názor
