Před čtrnácti dny byl na návštěvě v České republice americký vědec, lingvista a politický aktivista Noam Chomsky. Stačilo několik výroků, aby rozpoutal diskusi, která svou emocionalitou překonala všechno, co se za dlouhou dobu v české veřejné scéně odehrálo. Zdánlivou záminkou byl jeho výrok, že východoevropští disidenti trpěli méně než oběti latinskoamerických diktatur. Jednoduchý výrok se stal záminkou ke kauze, které dal kolega z LN Petr Zídek jméno chomskiáda.
ČTĚTE VÍCE: |
LN Nebudeme se ani tak bavit o Noamu Chomském, ale o tom, co nám ona kauza řekla o nás a o naší situaci.
Petr Pithart: Já myslím, že byla potvrzením toho, co už nějakou dobu sledujeme. Že se pomalu, ale zřetelně odvracíme od Západu, od Václava Havla, od toho, co jsme považovali za pevné a jasné. To odvracení má různé projevy a není to tak, že bychom šli do jiné totality nebo se stali součástí ruského impéria. Ale přestáváme rozlišovat. Vemte si jen, jak vstřícně přistupujeme k Putinovi, jak pro něj hledáme omluvy. Nebo si vemte ten výrok ministra obrany, že prý díky historickým zkušenostem by nebylo dobré, aby tady byly americké jednotky. No tohle by snad ještě před pár lety říci nemohl.
Kavárna pražského Rudolfina. Salon LN probíhá...
Roman Joch: Já bych přece jen řekl, že diskuse o Chomském ukázala, že v České republice je přítomno celé západní společenské spektrum. To znamená, že tu jsou radikální stoupenci Chomského i jeho radikální kritici. Tak je to v Americe, tak je to u nás. Zadruhé si myslím, že na něj jeho kritici reagovali tak ostře nikoli proto, že by neměl pravdu v tom, že některé oběti latinskoamerických diktatur trpěly víc než naši disidenti – neplatí to na všechny –, ale proto, že to říká člověk, který nikdy žádné utrpení nezažil, žije celý život ve svobodné společnosti, přičemž ji celou dobu pomlouvá, čímž se proslavil. Kdyby to sem přijel říct vězeň Pinochetovy diktatury, byl by to seriózní postoj. Sem to přijel říct rozmazlený „limousine liberal“, jak se takovým pokrytcům v Americe říká. Proto ta ostrá kritika.
Milena Bartlová: Mně na té kauze připadá důležitější reakce české společnosti. A ta – a musím to zdůraznit – byla naprosto nepřijatelná. A to právě proto, o čem mluvil pan Joch. Neboť ta nejtvrdší slova pocházela od těch, kteří neměli svými životy nejmenší nárok na to je vyslovit. Jak právě tito lidé trpěli za normalizace?! Kolik bychom mezi nimi našli osudů srovnatelných s těmi, kteří byli pronásledovaní latinskoamerickými diktaturami? Myslím, že ani jediný. Čili tento druh argumentace mi připadá zcela nepřijatelný. Na té reakci mně připadá dále hrozivé, kolik lidí využilo příležitosti hrubými sprostými slovy nadávat starému důstojnému muži, který je ve světě uznáván jako člověk, který myslí svým způsobem, tedy způsobem, který je podnětný a významný. To neznamená, že ho nesmíme kritizovat.
Ondřej Slačálek: Já bych doplnil slova paní Bartlové tím, že bych upozornil na článek známého novináře Ivana Breziny na Neviditelném psu, který o Chomském napsal, že je to „lidský odpad“. Nejde jen o to, že takhle se vyjádřil o slavném vědci a pětaosmdesátiletém pánovi, ale takhle se nelze vyjadřovat o nikom! Pokud se o něm mluví takto sprostě, o něčem to vypovídá. A vypovídá to o tom, že nesneseme pohled zvnějšku. Pohled zvnějšku je vždycky trochu nespravedlivý. Myslím si, že v jednotlivostech ten Chomského pohled opravdu nespravedlivý byl. Nejsou to, myslím, čeští disidenti, kteří by o sobě v sobě živili pocit, že jsou ti jediní, kdo trpěli. Ale myslím, že takhle je zpodobňuje velká část české společnosti – typické je, že právě ta, která je příliš nezná.
Roman Joch: Nemůžu mluvit za ostatní komentátory. Já jsem kritizoval Chomského výrazně, ale rozhodně odmítám, že bych použil nějaké vulgarismy. Dále odmítám argument věku. To, že je mu pětaosmdesát let, neznamená, že se k němu musíme chovat v rukavičkách a nemůžeme ho kritizovat. Chomejní byl stařec a spáchal jako starý muž mnoho zla.
Bartlová: Kritizovat ano, ale ne sprostě nadávat...
ČTĚTE TAKÉ NÁZOR JIŘÍHO PEŇÁSE: |
LN Já vám s dovolením přečtu jednu větu: „A jak se jim ta drzá čela širší poplužních dvorů – ve všem tom bezbřehém bídáctví – nevinně lesknou.“ To je věta zleva, nebo zprava? Autorem této věty je levicový komentátor Martin Hekrdla. Tím chci jenom upozornit, že rétorika 50. let se používá na obou stranách.
Ondřej Slačálek: Já tam neslyším nic o lidském odpadu...
LN A jiná věc: tou ostrou fázi polemiky odstartovala slova Alexandra Vondry, který na dotaz zpravodaje ČTK, co říká Chomského názorům, řekl, že to jsou „kecy“. Vy jste, pane Slačálku, napsal, že Vondra je lhář. Ale slovo „kecy“ není lež, je to vyjádření nesouhlasu. Vůbec mám pocit, že se často zaměňuje nesouhlas s nějakým názorem za lež a vulgární nadávání. Když vulgárně nadává někdo, s kým souhlasíme, pak argumentuje... A naopak.
Ondřej Slačálek: Vondra pak ještě prohlásil, že Chomsky je antisemita. A to je lež.
Celý záznam výbušné debaty, do níž se zapojil ještě komentátor LN Zbyněk Petráček a filozof Martin Škabraha, najdete v sobotních Lidových novinách.
