Za svou kariéru dohromady obdržel dvanáct zlatých a pět platinových desek, v roce 2000 byl vyhlášen vydavatelstvím EMI „nejúspěšnějším českým autorem za posledních deset let“.
Dnes se Landa chystá na nové „turné“ (půjde o pět koncertů v rozmezí jednoho měsíce – termín „turné“ asi musí rozčilovat každého hudebníka, který odehraje ročně přes sto koncertů) a zvolil nejlepší možnou, už léty odzkoušenou propagaci – totiž provokaci.
Plakát pro „turné“ Československo 2008 má vetknutou do motivu Landovu podobiznu v poštovní známce, v pozadí trikoloru národních barev a několik šifer, jejichž poselstvím nebylo „něco důležitého vzkázat“, ale spíš udělat produktu dobrou reklamu.
Obviňování někoho z paranoidních představ asi není na místě, byl to jasný záměr
|
|
|
|
|
Svobodou všech psíků je vztekle poštěkávat na slony. A svobodou slonů je jít si svojí cestou. 
„Přestalo mě bavit hrát si na kočku s myší, nebaví mě všechny ty články... Myslím, že umělec by měl provokovat a ten plakát je příjemná provokace pro lidi, kteří neustále překrucují moje výpovědi. Zatímco jsem se dlouhou dobu snažil nezavdávat příčinu, ač se mi to vůbec nedařilo, nedávno jsem si naopak řekl, že je to úplně jedno. Pojďme si trochu zašpásovat a zaprovokovat, to je přeci můj smysl, provokovat a díky tomu upozorňovat na určité věci,“ říká. Pojďme si s Danem Landou trochu zašpásovat...
To není můj kamarád
Úspěšný je Landa už od začátku 90. let, když s Davidem Matáskem stál v čele skinheadské kapely Orlík. Vydali dvě desky, kde nacionalismus a rasismus otupili velkorysostí svého vlastenectví. Ostatně na silném cítění národní příslušnosti se dá stavět, na to publikum slyší – a Daniel Landa to moc dobře ví. Být vlastenec je v pořádku.
„Národ sobě, Čechy Čechům“ – některá hesla už tak košer nejsou. A co teprve texty „Co to bylo za ránu? Kdo nám to sem z palmy spad? Černý voči, je to negr, to není můj kamarád.“ Když na posledním koncertě Orlíku hajlovalo osm set lidí, oba hlavní protagonisti kapelu zrušili a veřejně se od svých fanoušků distancovali. Na hajlování jsou totiž paragrafy. Nikdo se nechce nechat zavřít.
Dnes se Landa vyjadřuje v tom smyslu, že jeho skinheadská orlíkovská minulost „byla hloupost“, že byl mladý a nerozvážný nebo rovnou, že „byl idiot“. S „poselstvím“ Orlíku se dnes neztotožňuje, ale jak by taky mohl? Jeho hudbu už dávno neposlouchají jen skini a náckové. A větší byznys než s bílou ligou se dá udělat s muzikálem (když jsou nejvíc v kurzu). Nebo s Krylem.
Landa vydal sedm řadových alb, podobu nosiče dostávají i muzikály a koncertní projekty, zpeněžit se dá také výběr největších hitů.
Mnohem víc než na talent se hraje na efekt a výpravnost scény – koncerty jsou sice strohou, ale údernou show. Dan rád ke svým fanouškům promlouvá: „Svobodou všech psíků je vztekle poštěkávat na slony. A svobodou slonů je jít si dál svobodně svojí cestou.“
Na koncertech projektu Bouře zazněly i zajímavější proslovy: „Pan Václav Havel poznamenal v Lidových novinách následující: ,Příznačné je, že se vždycky halí do zvláštního svatouškovství (myslel tím nás), dělají to přece všechny fašistické a totalitní ideologie, všechny mají prudérní roucho a žádají čistotu. Co to je? Rasová čistota u nás – to je přece zúčtování s Židy, Němci, posléze se Slováky a Romy a teď zřejmě i s Vietnamci. Kde to skončí? A všechno se to odehrává pod rouškou čistoty – morální, etnické, rasové.‘ Pane Havle, myslím, že se to k vám určitě dostane, já bych chtěl, abyste věděl, že se na vás nezlobím, že vám odpouštím, přestože tenhle jedovatý plivanec, ač je to veliká křivda, která ublížila mnoha lidem... Víte, kdybych nevěděl, že jste rozumný a tolerantní člověk, musel bych říct, že lžete jako Goebbels.
Já ale osobně považuji vaši zavádějící nepravdu o našem smýšlení a cílech za politováníhodný omyl pohodlného člověka, pro kterého bylo jednodušší volit rychlou střelbu než popřemýšlet, nebo zvednout telefonní sluchátko. Strach z cizích věcí, které neznám, nerozumím jim a proti kterým ze stejných důvodu bojuji, se nazývá xenofobie. Toť vše, pane Havle.“
Landa ubezpečil: „Do politiky nesměřuju. Až po dlouhé době jsem pochopil, že jsem především umělec. Výhodou umělců je, že něco udělají a ti druzí si to interpretují. Nutí je k zamyšlení.“
Zamyslela se také polská veřejnoprávní televize. Původně měla zájem jeho aktuální koncerty podporovat kvůli účasti polských Kult v rolích předskokanů. Poté, co se dozvěděla o Landově minulosti, vycouvala.
Co je na image vlastence a nacionalisty s vzezřením a minulostí skinheada pro publikum tak atraktivního? Landovo přesvědčení a sebevědomí? Obdiv k jeho obchodnickým schopnostem?
Reklama na české a slovenské koncerty se podařila, Daniel Landa může být spokojený. Dostatečná reklama zajistí publikum a publikum zajistí plnou kasu. Landa se v promotion vyzná. Stejně jako ve vlajkách.
