Představa Škromacha jakožto vlajkonoše politické nekulturnosti („lidovosti“) sedícího na Hradě je úsměvná. A snad i natolik fantaskní, že ji nelze brát vážně. Je to jakýsi Zeman bez toho pozitivního, co ještě v prezidentovi zbývá. V době populistických - pardon, nepolitických - spodních proudů se tu už ale neradno divit ničemu.
PEŠEK: Škromachovy spodní proudy
Tři a půl roku, které zbývají do příští prezidentské volby, jsou příliš dlouhou dobou na nějakou vážnou debatu o kandidátech. Ambice Zdeňka Škromacha a spekulace, co by to případně mohlo udělat s volební recidivou Miloše Zemana, jsou tak dobré leda k dvěma věcem. 1. Ocenit Škromachovu troufalost. 2. Pomalinku rekapitulovat, co pěkného nám přímá volba hlavy státu přináší.
Kelímek od jogurtu: mýt, či nemýt? Řada lidí stále tápe, co a v jakém stavu patří do tříděného odpadu
V matematice je vidět zhoršení. Velký problém dělala úloha se švadlenami, říká šéf Cermatu po přijímačkách na SŠ
Nové obavy Ukrajinců v Česku: pobyt získá málokdo a muži v povolávacím věku budou pod větším tlakem
Pravý důvod konce hlavní hygieničky? Podle expertů Svrčinová podcenila nemoc, která zaplavila Česko
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
