Jednak jsou na Sobotkův neúspěch natěšeni jeho straničtí souputníci, jednak by se mu každý projev slabosti vymstil u koaličních partnerů, kteří by začali dál stupňovat své požadavky – zvláště při obsazování náměstkovských postů, které se už pomalu a v tichosti rozjíždí. Především by si ale zadělal na roky ustupování mocensky rozpínavému Zemanovi.
Neústupnost se Sobotkovi již vyplatila v povolebním vzdoru vůči stranickým pučistům. Nakonec z něj vyšel jako vítěz, přestože ho mnozí už začali odepisovat. Není možná tak zdatným rétorickým protivníkem prezidenta jako Miroslav Kalousek, ale i jeho stoický soustředěný tlak je účinnou zbraní.
Neústupnost navíc není důležitá jen teď při prosazování ministerských kandidátů (a nutno dodat, že výhrady u mnohých z nich jsou na místě).
Jak si Sobotka nyní vykolíkuje hřiště, tak budou probíhat i roky politického soužití se Zemanem. A dost možná i následujícího premiéra s příštím prezidentem.
